„Náš kufřík dětem pomůže uchovat vzpomínky na první dny, měsíce či roky života,“ říká zakladatelka Martina W. Opava z Nadačního fondu La Vida Loca. Do jeho projektu Život v kufříku se již zapojilo 64 porodnic z celkových 89, odstartoval v roce 2015. Stála za ním ale těžká zkouška. „Šlo o moje osobní poděkování za to, že se mi uzdravil manžel z rakoviny,“ vysvětluje zakladatelka.
Měla jste touhu pomáhat. Kam vedly vaše kroky?
„K novorozencům. To mě lákalo, už když jsem se v roce 2011 stala maminkou. Tehdy jsem ve vinohradské nemocnici poprvé slyšela o odloženém dítěti. Pátrala jsem, o co jde, a tehdejší staniční sestřička novorozeneckého oddělení Míša Chmelařová mě uvedla do kruté reality. O čtyři roky později jsme se znovu sešly a vymyslely, jak rozjet projekt Život v kufříku.“
Jaké jsou důvody, že 500 matek ročně nechce své dítě?
„Nejčastěji v odložení hrají roli návykové látky a sociálně-ekonomické důvody rodičky, která zůstane v těhotenství sama. Nejsou výjimkou také anonymní porody.“
Jaký je rozdíl mezi anonymním porodem a tím, když matka dá dítě do babyboxu?
„Při anonymním porodu rodí matka v porodnici v péči zdravotníků. Podepíše žádost o tzv. utajený porod. Může v porodnici zůstat i několik dní po porodu. O dítě se starají sestřičky na neonatologickém oddělení. Její zdravotní dokumentace je uložena. Při odložení dítěte do babyboxu není znám zdravotní stav rodičky, jaký byl porod dítěte, což zdravotníkům i dítěti komplikuje péči. V obou případech by se společnost měla zcela vyvarovat soudů rodičky, protože nikdy nevíme, jaký osud ji dohnal k tomuto nesmírně těžkému rozhodnutí.“
Pět stovek dětí ročně se zdá jako velké číslo…
„Je to obrovské číslo. Z evropského průzkumu jsme zjistili, že náš projekt je unikátní a že s tímto problémem se potýkají ve všech evropských zemích. Byli jsme překvapeni z počtu odložených dětí do jednoho roku. Ta čísla jsou v ostatních zemích poloviční.“
Ale funguje zde přechodná pěstounská péče…
„Dovolím si říci, že přechodná pěstounská péče v ČR je naprosto ukázková. S pěstouny jsme v úzkém kontaktu a jejich péče o odložená miminka je opravdu láskyplná. Co u nás bohužel nefunguje, je péče o biologickou matku po odložení dítěte. Jsem přesvědčena, že pokud by dostala správnou a včasnou pomocnou ruku, mohla by své dítě dostat zpátky.“
Když tohle nastane, přicházíte s kufříkem. Co je smyslem?
„Kufřík už čeká v porodnici, kam ho rozvážíme, když si o to porodnice zažádá. Vždy to totiž musí být dobrovolná iniciativa zdravotníků, většinou sester. V základní výbavě je první obleček, hračka, dudlík, lahvička a speciální fotoalbum. Zdravotní personál do něj vkládá fotky a zapisuje všechny důležité informace. Všechny hmatatelné vzpomínky na první tři roky života jsou v kufříku uceleně uchovány, aby budoucím náhradním rodičům ulehčilo vyprávění. Toto vyprávění je pro dítě zásadní pro jeho zdravé budování identity a formování si vztahu k sobě, k blízkým i ke světu. Kufřík má obrovský význam pro duševní zdraví odložených dětí, a to po celý jejich život.“
Kufřík pak putuje s miminkem, když jde k pěstounům…
„A ti pokračují dál. Pěstouni doplňují třeba informace o výletech, dělají další fotky a zápisky. Chceme tím děťátku předat informaci o tom, jak začala jeho cesta. Že možná začala nestandardně, ale pořád byla plná lásky. Miminko tak od nás dostává výbavičku lásky.“
Jaké byly začátky kufříků?
„Bylo to velmi amatérské. Na začátku jsme kupovali kufříky v běžném papírnictví. Začali jsme tehdy dělat osvětové přednášky o tom, kdo jsou odložené děti, co je to přechodné pěstounství, jak vlastně se vyvíjí identita dítěte a další. A děti z pražské ZŠ Eden nám nakreslily obrázky, které měly symbolizovat, co by odloženým dětem přály do života. A my jsme z nich vytvořili potisk.“
Kolik kufřík stojí?
„S celým obsahem i s knížkou, s dovozem do porodnice a se zaškolením sestřiček vyjde na 2500 Kč.“
Kolik jich rozdáte?
„Asi 350. Není to jenom o těch 64 porodnicích, ale také o přechodných pěstounech nebo adoptivních rodičích, kteří volají, že by chtěli kufřík.“
Jak vidíte váš projekt do budoucna? Je třeba něco zlepšit?
„Přáli bychom si, aby kufříky vzpomínek byly automatickou součástí každé porodnice, tak aby každé odložené děťátko své vzpomínky na rané dětství dostalo.“
Jak toho můžete docílit?
„Osobně usiluji o to, aby byl projekt ukotvený v zákoně o ochraně ohrožených dětí, a tudíž by je porodnice »musely« dětem připravovat. V ústavě je psáno, že každé dítě má právo na informace o svém příchodu na svět. To znamená, že v 18 letech může jít na matriku, může se zeptat, co s ním bylo. V praxi to ale na žádné matrice nevědí. Nikdo odloženému dítěti tyto vzpomínky formou fotografií, uchovávání hraček, oblečků a vzkazů od pečovatelů neuchovává.
Nikdy se tak nedozví, jaký byl porod, jak se choval v první dny svého života, co významného se ten den stalo, kdo ho poprvé krmil, koupal, kdo byl prvním pěstounem, kdo druhým. Zatím mají děti bez kufříku jen rodný list a propouštěcí zprávu z porodnice. Tohle musíme pro podporu duševního zdraví změnit.“
Co v kufříku je?
Kufříky plní lidé z nadačního fondu spolu se zdravotníky porodním náramkem, fotografi emi, otisky nožiček, prvním dudlíkem, osobními vzkazy, oblečkem nebo hračkou, kterou uháčkovaly dobrovolnice.
Mají i další projekty
Realizace projektu Život v kufříku odhalila podle zakladatelky hned několik oblastí, jež český stát dlouhodobě přehlíží. Pokud nezískají podporu, bude to mít nedozírný negativní dopad na konkrétní životy dětí s již tak těžkým osudem. „Z tohoto důvodu vznikly další podpůrné projekty: Životní příběh – na podporu znevýhodněných dětí, a DOBROŠKOLA – s výchovně-edukativním a osvětovým cílem pro žáky základních škol,“ říká zakladatelka.
Pomoci můžete i vy!
Jeden speciálně vyrobený kufřík vyjde na 2500 Kč. Zdravotní pojišťovny jej nehradí, a aby mohl nadační fond pomáhat, potřebuje ročně asi tři miliony korun. Pomoci můžete i vy. Například finančním příspěvkem či nákupem v e-shopu (informace najdete na www.zivotvkufriku.cz). Formou pomoci je pak i možnost dobrovolnictví.
Kontakt: La Vida Loca
Adresa: Na Louži 947/1, Praha 10 Vršovice, 101 00.
Telefon: +420 732 938 222
Mail: martina@nadacelavidaloca.eu
