Modelky zaměstnával ÚBOK
Modelky, kterým se říkalo manekýny nebo předtím také demonstrátorky zboží, zaměstnával ÚBOK. Ústav bytové a oděvní kultury vznikl v roce 1959 v Praze a spolupracoval s různými podniky za účelem propagace jejich produktů, ať už šlo o oděvy, bytový textil, nábytek, či sklo a porcelán.
ÚBOK také zprostředkovával informace ze zahraničí a věnoval se publikační činnosti, takže vydával třeba katalog Odívání nebo časopis Žena a móda. Zaměstnával nejen manekýnky, ale též výtvarníky, módní návrháře či další pracovníky v oboru módy. Po sametové revoluci ÚBOK změnil svůj název a po roce 2003 byla jeho skomírající činnost zcela ukončena.
Co znamenala tzv. Přátelská setkání na Bertramce?
Možná vás také bude zajímat, co to byla Přátelská setkání na Bertramce. Šlo o pravidelná setkávání umělců, studentů textilních škol, výtvarníků a významných osobností z oblasti módy. Setkání organizoval závodní výbor Revolučního odborového hnutí Národního muzea v Praze a Komise žen při Městském výboru odborového svazu pracovníků umění. Vystavovaly se na nich například šperky, ale také kabelky a další umělecké výtvory. Byl to v podstatě jakýsi butik, ale zboží se nesmělo prodávat. Tyto akce se konaly od roku 1978 do začátku 90. let. Samozřejmostí byly i módní přehlídky s manekýnkami.
Jaký byl za socialismu plat manekýny?
Co znamenalo být manekýnou za socialismu? Určitě se nejednalo o mladé dívky, ale rozhodně bezúhonné, krásné a dobře stavěné zralé ženy, které měly charisma, na míry se příliš nehledělo. Úkolem žen bylo předvádět textilní zboží a oblečení za účelem prodeje. Ty šikovnější se mohly dostat i do různých časopisů, publikací nebo televize, mohly také vycestovat do zahraničí. V podstatě chodily každý den do práce, kde dělaly, co bylo zrovna potřeba. Plat manekýny v ÚBOK byl kolem 650 Kčs měsíčně, v Domě módy zhruba o 50 Kčs méně. Ženy byly placeny třeba i od modelu, za jeden dostávaly 10 až 15 korun. Za jednu přehlídku, kdy manekýnka vystřídala aspoň deset modelů, si vydělala 150 Kčs.
Politická školení socialistických manekýnek
Kromě přirozené krásy manekýnkám nesmělo chybět ani vzdělání, to se však týkalo převážně politického školení. Kromě toho se dozvěděly něco o vývoji dělnického hnutí, vše o lidské postavě nebo třeba jaká byla úloha kultury ve společnosti.
Manekýny se většinou líčily a česaly samy, k dispozici měly jen švadlenu, která dohlížela na to, zda je oblečení v pořádku, občas něco přistehovala nebo vyžehlila. Nebylo to tak samozřejmě vždy a všude. Zásadní bylo, aby byla modelka příjemná a poslušná, tedy bezproblémová, žádné skandály na sociálních sítích v té době nehrozily.
Nejznámější socialistické manekýny
Mezi nejznámější socialistické modelky patřily například Dana Silvínová, Renata Jirousová, Marie Pátková Schoisvolová, Alexandra Heribanová, Růžena Poláková, Marta Šafránková, později Pospíchalová nebo Eva Schoberová, která byla starší sestrou známé herečky Olgy Schoberové. Eva Schoberová se nejprve vyučila kadeřnicí, pak se stala velice žádanou manekýnou a hrála i ve filmu a v divadle.
Modelka Marta Pospíchalová Kaňovská byla zaměstnankyní ÚBOK, objevovala se v časopise Žena a móda a patřila mezi velice úspěšné manekýny. V rámci své práce se dokonce setkala i s Robertem Kennedym nebo s Laurencem Olivierem či Kirkem Douglasem. Jednu dobu byla také partnerkou herce Miloše Kopeckého a v pozdějším věku vystudovala na Karlově univerzitě psychologii. Byla úspěšnou manekýnou, přestože jí už táhlo na třicítku a měla malou holčičku. Málem se jí stal osudným autostop, při němž narazila na devianta, naštěstí mu však utekla a přežila.
