Město založili Římané a později ho Slované pojmenovali Hradec (Gradec, z toho zkomoleně Graz) podle pevnosti na skále nad řekou Mur. Bývala obrovská a nedobytná, dokud ji Napoleon až na dvě věže nesrovnal se zemí. Dnes je tu místo ní terasovitý park s kavárnami. Díky riziku bombardování za 2. světové války je zas kopec pod pevností provrtaný tunely, kterými se můžete sklouznout na skluzavce, projít skrz ně dolů do města, nebo je v nich i obří hala, kde se pořádají koncerty a diskotéky.
Město architektury
Dnes můžete sledovat z výšky Schlossbergu, jak se ve městě živelně prorůstá architektura stará a moderní. Právě za to, jak harmonicky se v něm propojují všechna období od středověku do současnosti, si město vysloužilo zápis na seznam světového dědictví UNESCO.
Skvěle je to vidět třeba na budově Kunsthausu (domu umění), na jehož litinovou fasádu coby módního výstřelku z poloviny devatenáctého století navazuje současný černý organický tvar hlavní budovy ne nepodobný něčemu mimozemskému. Hned o kousek dál si uprostřed vln divoké alpské řeky jako ptačí hnízdo ze skla a oceli hoví kavárna na umělém ostrově.
Dech jihu
Graz je na jihovýchodním podhůří Alp. Cestou od nás už jste skoro ve Slovinsku a Chorvatsku a je to znát i na náladě ve městě. Je docela jižanská, pro skleničku vína nemusíte nikdy chodit daleko a vinice jsou z města i vidět. A dobře se tu i jí. Díky úrodné půdě, kvalitním plodinám a tradici lisování dýňového oleje byl Graz vždy považován za kulinářské srdce Rakouska.
Nedávno ale v okolních lesích našli poměrně velká ložiska lanýžů a povolili je sbírat, a gastronomie je tu teď téměř posvátná. V městě navíc sídlí osm vysokých škol a velkou část obyvatel tak tvoří mladí lidé, kteří se chtějí bavit, takže centrum tepe životem ať je jakýkoliv den v týdnu.
To nej je za kopcem
Rád bych vám teď, jako správný Čech vyprávěl o největší památce města, zámku Eggenberg, který byl rodovým sídlem pánů z Českého Krumlova. O tom, jak obě země mají k sobě blízko a jaké měli vládci Grazu vztahy s jihočeskými rody, třeba Schwarzenbergy. Anebo o největší zbrojnici světa, kde se v několika patrech lesknou desetitisíce kyrysů, helem, mušket a kopí připravených do války s Turkem v množství, které evokuje slavnou čínskou Terakotovou armádu.
Jenže hned kousek přes kopec od zámku Eggenberg je vesnice Thal. A v ní rodný dům Arnolda Schwarzeneggera, což je prostě místo, kolem kterého nejde projít, aniž byste nakoukli dovnitř. A tam na všechno ostatní zapomenete.
Muzeum bez tajemství
Uvnitř se budete bavit, ať už máte Arnieho rádi, nebo ne. A nevadí ani to, že ze všech sedmnácti holých vět, které pronese jako T-800 v legendárním Terminátorovi, znáte jen „Já se vrátím“. Ano, skutečně jich je jen 17 a to včetně „Chyba!“, „Vypadni!“ nebo, „Sára Conorová“. Přesto z něj film udělal hereckou superstar.
Jakmile uvidíte v Thalu podomácku vyrobené činky a posilovací stroje, sáhnete si na malou kovovou postel a prohlédnete si u ní fotku jako důkaz, protože byste určitě nevěřili že se na ní svalovec kdy poskládal, začnete jeho život vnímat trochu jinak.
A co víc, když nahlédnete i na původní suchý záchod skromného rodinného domu, změníte na hvězdu pohled úplně. Já třeba netušil, že se šoubyznisem začal až jako milionář, úspěšný realitní makléř.
Nebo že si ke svalům pomohl steroidy. Přesto za vším, co dělal, bylo obrovské množství práce a Arnold je živým důkazem, že něco jako americký sen opravdu existuje. Do muzea v Thalu převezl i kancelář z období, kdy dělal guvernéra Kalifornie.
Artefakty a modly akčňáků
Nevím, jak to mají jiní dospělí kluci. Ale ti, kdo hltali véháesky a dvd s akčními filmy jako já, musí mít podobný extatický pocit, když se za přísného dohledu průvodce pokochají pravým Harley Davidsonem z Terminátora a z několika centimetrů pohledí do jeho svítícího oka. Anebo když se jim, jako mě, podaří vzít do rukou originální meč Barbara Conana.
Navíc s historkou o tom, že ho sám Arnold po natáčení stopil. Co na tom, že vás u toho vyfotí s malou kamerou v kapse, která vyboulí džíny tak, že to vypadá, že vás ten kus kovu vzal trochu víc, než je normální. Když jiný důkaz není, musí jít fotka do světa tak, jak je.
V muzeu snad chybí jen kláda kterou nese na rameni John Matrix na začátku filmu Komando, anebo jsem se jen špatně díval na zahradě. A pro ty s děravou pamětí jako mám já tu chybí i Bezbolestná z Predátora, která ale chybí oprávněně, protože se jí Arnie ve filmu ani nedotkl.
Co ještě vidět v Grazu?
Landeszeughaus
Původní štýrská zemská zbrojnice skrývá 32 tisíc exponátů brnění a zbraní z období 15. až 18. století, a to jak určených do boje, tak zdobených na vojenské přehlídky. Graz, po Vídni největší rakouské město, byl dvakrát v historii sídelním městem monarchie. V období od třicetileté války do tureckých válek byl hlavním vojenským centrem jihovýchodu říše. Proto je zdejší zbrojnice tak ohromná. Najdete ji na Herrengasse 16.
Schloss Eggenberg
Zámek Eggenberg s nádherným parkem, leží na západě města. Je symbolem vzestupu rodu, který protnul historii Grazu s českými dějinami. První kníže z Eggenberku se z patricijského syna stal hlavou vlády a císařským místodržícím. A honosná výzdoba rodového sídla tomu odpovídá. Zámek je na seznamu UNESCO a je propojený s Českem jak málo který jiný.
Jan Oldřich z Eggenberga dostal totiž v roce 1622 od císaře Ferdinanda II. za finanční pomoc se Stavovským povstáním Český Krumlov. V Krumlově Eggenbergové založili pivovar, rozvíjeli kulturu, hudbu a divadlo. Po vymření rodu přešla tato část majetku na spřízněné Schwarzenbergy.
Lipizzanergestüt Piber
Stáj ve vesnici Piber nedaleko Grazu chová ušlechtilé plemeno, císařské koně - lipicány. Ti byli na císařském dvoře považováni za dokonalé koně a dnes jejich schopnosti můžeme obdivovat třeba ve Španělské dvorní jezdecké škole ve Vídni.
Hofbäckerei Edegger-Tax
Nejstarší pekárna ve městě peče podle tradičních receptů, kterými jako dvorní pekárna císaře okouzlovala císařský dvůr. Má krásnou původní fasádu a dá se v ní i posedět.
