Pavlíkovy tvůrčí začátky souvisejí s umělecky silnou generací 70. let. Později, v roce 1985, se podílel na Volném seskupení 12/15 - Pozdě, ale přece. Ve skupině byli například Michal Rittstein, Vladimír Novák, Kurt Gebauer nebo Jiří Načeradský.
Různým ztvárněním poutnic Pavlík, jeden čas využívající také pseudonym Pavel Petřík, pod nímž psal teoretické práce, zachycuje proměny civilizace. Do dob před vznikem civilizace návštěvníka podle Pavlíka zavede obraz levitujících kamenů. Motiv poutnice pak provází až k soumraku civilizace a jejího konce. Následuje apokalypsa. „A potom je tam obraz Nový začátek,“ řekl Pavlík, který nyní cítí úzkost z chaosu.
Podle Machalického nelze o výstavě mluvit jako o umělcově retrospektivě. „Minulost je tady jen v náznaku, nejvíce jsou zastoupena poslední dvě desetiletí,“ řekl Machalický. Poslední Pavlíkovy obrazy podle něho ovlivnilo dění ve světě. Promítá se do nich, že nevíme, jakým směrem se bude svět vyvíjet. Motiv poutnice také souvisí s osobností umělcovy matky, uvedl Machalický.
„Poutnice definuje pohled na svět z prostředí dítěte, které se musí najednou, mezi sedmým a jedenáctým rokem věku, vypořádat s realitou normovaného světa. Cosi se tím v člověku zabíjí,“ doplnil Tomáš Vlček, který organizoval dřívější Pavlíkovy výstavy a radil s tou novou.
Prezidentův host moderátorem
Událost moderoval někdejší mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. „Jak osvěžující nezabývat se politikou! Bylo to pro mne radostí, vždyť s Petrem Pavlíkem a jeho báječnou ženou Magdou jsme celá rodina přáteli. Máme je moc rádi a zcela s upřímností lidem doporučuji výstavu Petra Pavlíka navštívit. Mám z ní, navzdory naléhavým tématům, uklidňující pocit,” uvedl pro Blesk.
Potíže kvůli původu
Autor v 50. letech nemohl studovat kvůli diskriminaci svých rodičů, kteří měli před rokem 1948 na Vinohradech obchod se zeleninou. V roce 1968 Pavlík odjel do Londýna, ale neemigroval kvůli svému vztahu k vlasti. V roce 1973 dokončil pražskou Akademii výtvarných umění.
V první polovině 90. let jeho práci poznamenala tvůrčí krize a snaha o reflexi probíhajících změn ve společnosti. Kritizoval například působení Milana Knížáka v čele Národní galerie. K tvorbě se vrátil, od roku 2004 je pedagogem DAMU pro scénografii.
Jeho díla jsou zastoupena jak v pražské Národní galerii, tak v českých krajských a oblastních galeriích, ale také v Musée national d‘art moderne Centre Georges Pompidou v Paříži nebo v Puškinově muzeu v Moskvě. Obrazy pro Clam-Gallasův palác podle kurátora zapůjčili různí sběratelé a také autor.
Budoucnost paláce
Clam-Gallasův palác, který Praha nechala nedávno nákladně opravit, zatím slouží hlavně jednorázovým akcím. Náměstek pražského primátora Jiří Pospíšil (TOP 09), který Pavlíkovu výstavu zaštítil, loni přišel s nápadem na trvalou sklářskou expozici, rozhodnuto o něm zatím nebylo.
