Oběť (†31) znásilnil a ubodal ve videopůjčovně ve Šternberku: Už jen čtyři měsíce a vrah mladé ženy unikne trestu
Mají krev na rukou, stále chodí mezi námi a trestu unikli. Seriál Blesku si posvítí na promlčené vraždy i ty, kde si už pachatelé začínají mnout ruce. Jen pár měsíců zbývá do chvíle, kdy spravedlnosti uteče i vrah mámy (†31) malého synka.
Bylo krátce po prosluněném pátečním poledni 29. července 2005, když do videopůjčovny na centrálním náměstí ve Šternberku na Olomoucku vstoupil neznámý muž v bílé košili. Nikdo si ho nevšiml. Uvnitř si ale videokazetu půjčit nechtěl. Využil toho, že v zámku byl zevnitř klíč, a otočil jím. Než se stihla mladá pracovnice za pultíkem vzpamatovat, vrhl se na ni.
Matku malého dítěte brutálně znásilnil a následně vytáhl nůž a zasadil jí několik smrtelných ran. „Rozhodně primárně nešlo o loupežný, ale o sexuální motiv,“ řekl Blesku pod podmínkou anonymity bývalý kriminalista, který před 20 lety na případu pracoval.
Svědek po 11 letech
Vraha paradoxně natočily městské kamery, v té době byl ale ještě záznam tak nekvalitní, že z nich ani práce všech odborníků nedokázala vytáhnout přesnou podobu. Muž navíc v provozovně sebral svetr nebohé ženy, kterým se snažil zamaskovat krvavé skvrny. Než si ho ale stihl nandat, uviděl ho jeden svědek.
Ten se bohužel policii přihlásil až po 11 letech, v roce 2016. Na základě výpovědi vyšetřovatelé sestavili hrubý identikit. Mělo jít o muže ve věku mezi 26 a 35 lety, 190 centimetrů vysokého, štíhlé postavy a delších vlnitých vlasů špinavé blond barvy.
Dnes už promlčení takto brutální vraždy, za kterou by mohl pachatel dostat až doživotí, trvá 30 let. U trestných činů s minimálně desetiletou spodní hranicí trestu je to 15 let. Jenže promlčení se řídí úpravou platnou v době spáchání činu. Vzhledem k tomu, že v roce 2005 u nás platil ještě starý trestní zákoník stanovující dobu na 20 let, bude tato vražda promlčena 29. července.
Prověrky DNA
Vrah na místě zanechal nespočet stop včetně biologických, z nichž policisté získali profil jeho DNA. Vzorky tehdy odebrali prakticky všem mužům ve Šternberku a okolí, s žádným z nich, ani z těch v celorepublikové databázi, se ale neshodovaly. Nevyšlo ani porovnávání ve věznicích a psychiatrických léčebnách. „Domnívám se, že šlo o cizince, který tudy projížděl, nebo tu pracoval a po činu stihl včas republiku opustit,“ míní exvyšetřovatel.
V prostorách tehdejší videopůjčovny je dnes cestovní kancelář. „Je to smutné, co se tu stalo. Člověk si říká, jestli ten pachatel ještě žije, nebo ne, jestli to nebude chtít zopakovat. Klienti se někdy ptají, jak se mi tu sedí. Já to ale tak nevnímám, říkám si, že co se má stát, to se stane. Člověk vlastně nikdy neví,“ říká její pracovnice.
Policisté na případu sice stále pracují, vyšetřování však nepřineslo poznatky, které by vedly ke ztotožnění, natož dopadení pachatele. „Nadále se snažíme vraždu objasnit. I když na případu spolupracujeme se specialisty z týmu TEMPUS (tým kriminalistů pod policejním prezidiem zabývající se nevyřešenými závažnými případy – pozn. red.), nepodařilo se zjistit žádné nové poznatky,“ sdělil mluvčí policie Libor Hejtman.
Souhlas, nechapu proc promlceni u vrazdy vubec existuje. Pokud uz policie pachatele nenajde, mel by se aspon do konce zivota bat ze jednou se to stane 🙁