Už její dětství nebylo zrovna jednoduché. Tatínek je opustil, když jí byl rok, a maminka pak hledala náhradní otce. „Vzhledem k tomu, že moje maminka byla čtyřikrát vdaná, tak jsem procházela různými fázemi, kdy jsem se musela učit respektovat její nové muže... Někdy to dalo velkou práci,“ přiznává.
O tom pravém Daniela vůbec nic netušila. Až se jednou zčistajasna zjevil a pro tehdy asi 6letou dcerku si přijel k její babičce do osady naproti Zbraslavi! Prý že ji odveze s sebou do Jeseníku!
„Přišel pro mě úplně cizí člověk a říkal – já si pro tebe jedu, já jsem tvůj tatínek! Byla jsem v totálním šoku... Lítala jsem kolem tý chaty, nechtěla jsem, samozřejmě, nikdo mi nic neřekl, že pro mě přijede... Tak jsem se dozvěděla, že mám tatínka...“
Nakonec se ale s otcem stýkala až do jeho předčasné smrti. Bohužel ne úplně dlouho. „Říkali mi, že měl tuberkulózu, byl vyléčený. Jezdila jsem k němu asi dva roky, dvakrát jsem u něho byla čtrnáct dní na prázdninách. A pak onemocněl blbě rakovinou a zemřel,“ vzpomíná Kolářová.
Daniela Kolářová má Thálii za celoživotní dílo: Neznamená to konec. Hana Höschlová
Naučil ji kouřit!
Za zlé může mít otci, profesí bankovnímu úředníkovi, přinejmenším to, že ji už v dětství naučil kouřit. „On mi dal a zapálil první cigaretu!“ Ty se pak staly prokletím celého jejího života – kouří už desítky let, což se podepsalo na jejím zdraví i chrupu.
Těžký boj o herectví
Přestože na jevišti karlovarského divadla stála poprvé už v osmi letech, matka si nepřála, aby byla herečka. Přijala to až ve chvíli, kdy tehdy 21letá Dana natočila svůj první film Soukromá vichřice (1967). „Já jsem si s matkou prošla tvrdým bojem,“ přiznává Kolářová. Ve vzpomínkách nevynechává ani okupaci, normalizaci a svoji porevoluční politickou kariéru, ale odhaluje především hluboké soukromí.
