Profesor Neužil o vlivu kouření i VIP pacientech: U Bartošky jsme selhali!
Je jedním z citovanějších vědců na planetě a zavedl více než desítku světově unikátních kardiologických postupů. A odmítá, když ho někdo označuje jako lékaře celebrit. Přesto léčil jak Jiřinu Bohdalovou, tak Jiřího Bartošku. Ten boj s vážnou nemocí nakonec prohrál, bylo mu 78 let. Jak svoje poslání i svoji image vidí, popsal profesor Petr Neužil v pořadu Hráči.
Než jsme začali, vám se hodně nelíbilo, že jsem řekla, že jste dvorní lékař Jiřiny Bohdalové. Proč?
„Mě někdy štve, že to kvůli mediálním výstupům a omílaným faktům vypadá, že léčím jenom celebrity. A těch je úplné minimum. Kdybych léčil jen celebrity, tak to neumím. O tom, jestli budete dobrá v medicíně, rozhoduje počet odléčených pacientů, což si málokdo uvědomuje.“
Proč se ale těch celebrit kolem vás tolik soustřeďuje?
„Tím, že jsem možná třeba sociálně aktivnější až hyperaktivní, mě ty umělecké osobnosti nabíjejí. A protože jsou citlivé, možná s nimi navazuji kontakt, který nenavážou s někým jiným. Nelezu jim do zadku. Mají se mnou pocit, že jsou obyčejnou paní Novákovou z Košíř, a ten přístup oceňují.
S Jiřinou jsme se vůbec neseznámili jako pacient a lékař, ale na mejdanu. A dnes bude asi vděčná, že nás seznámil jeden můj kamarád právník, kterého mám také v péči, protože s léty přišly dvě situace, kdy bylo potřeba napnout síly medicínsky. A můžu říct, že u toho prvního onemocnění, kdy měla akutní a velmi těžkou a rozsáhlou plicní embolii, se cítím pevný v kramflecích. A pak mě irituje ten mediální výstup, protože ten náš niterný vztah nikdo nemůže pochopit. My jsme byli v tak těsné situaci, kdy se rozhodovalo o životě a o smrti, že kdybych uplatnil standardní postupy, Jiřina třeba už není naživu.“
Zariskoval jste?
„Tam jsem riskoval hodně. Nemůžu říct v čem. Ale vyplatilo se to. A pak mě štvou titulky nebo názory, že toho je moc a bla bla bla. Já mám vztah k pacientům stejný a je jedno, jestli se bavím s vrátným z Homolky, nebo s ředitelem, nebo s prezidentem. Je mi to šumák.“
Když pracujete na někom, kdo je kulturní ikonou, to se vám netřesou ruce?
„Měl jsem třeba na stole svého tatínka, kterému tehdy bylo 92 let. A to nemáte dělat sama, léčit svého otce. Ale nikdo jiný tam nebyl, tak jsem to musel udělat já a nemohl jsem na to myslet, to by mi svazovalo ruce.“
Co jste si tedy u paní Bohdalové říkal?
„Je to prostě jen paní z Košíř.“
Vy jste hodně naštvaný na kuřáky, protože si kouřením přivozují onemocnění srdce. Už jste někoho přesvědčil, aby s tím opravdu sekl?
„Spoustu jsem jich přesvědčil, aby toho nechali. Hodně.“
A co na ně platí? Ta drsná pravda, ten argument, že zemřou?
„To asi ne. Ale dneska jsou skvělé alternativy, takže když přesvědčíte klasického kuřáka, že nemusí kouřit tolik těch klasických cigaret a že to může nahradit zahřívaným tabákem, to riziko je sedmkrát, osmkrát nižší.“
Takhle jste přemluvil i Martu Kubišovou...
„Bylo jich víc. U známých osobností jsme s Robertem Lischkem (hrudní chirurg – pozn. red.) selhali u Jirky Bartošky. On jednou sedm měsíců nekouřil, to je dost dlouhá doba, fakt to zkusil, skoro to vyšlo. Ale pak to nevyšlo, tak to necháváme být.“ (rozhovor vznikl letos v březnu, pozn.red.)
Proč to nevyšlo? Byl tam nějaký stresor?
„Je to tak, stresor, operace. Ale tak ta cigareta k němu patří. Nejsem žádný militantní týpek, ale docela si užívám, když mám vizitu a říkám těm, co mají infarkt podruhé a nepřestali kouřit, že si to i zaplatí. A ten pacient kouká jako blázen.“
Jak vnímáte alkohol? Tam je také spojitost s onemocněním srdce?
„Je otázka, jak devastující je ta konzumace. Menší pravidelné dávky alkoholu nejsou tak škodlivé. Já jsem špatný příklad, protože já pravidelné dávky nemám. Já piju, když mám náladu.“
Takže jeden panák denně je lepší než 10 panáků nárazově?
„Přesně tak. Ta kumulace je špatná. Pravidelná konzumace má nějakou antioxidační váhu a skutečně zlepšuje charakteristiku buňky včetně výstelky cévní stěny. To si jen myslím, protože to nemáme úplně ověřeno. My vlastně za tolik let neumíme ovlivnit, aby pacienti neměli infarkt. Umíme je efektivněji léčit, zachránit, zabránit, aby k infarktu nakonec došlo, ale neumíme zabránit tomu začátku.“
Co mi tím říkáte? Že kdybychom měli celosvětově perfektní životosprávu, stejně se ty infarkty budou dít?
„Nevíme nic přesně. Víme, že cigarety v tom hrají velkou roli, ale je to jen součást toho příběhu.“
Tudíž mi neumíte dát manuál na ideální bezinfarktový život?
„Ježíšmarjá, vůbec. I kdybyste se mě ptala, co jíst, tak já si osobně myslím, že to nikdo neví. Ani odborníci na dietetiku nemůžou úplně přesně říct, co má ten člověk jíst a co jíst nemá. To je stejné jako diskuze o spánku. Kolik se má vlastně spát hodin? Někomu vyhovuje pět hodin, někomu čtyři, někomu osm.“
Takže si máme najít to, v čem se cítíme dobře?
„To taky nevím, protože to prostě nevím. A ta odpověď nevím je v medicíně strašně důležitá. Doktor to musí umět říct pacientovi. Mnozí z nás mají rádi pocit, že všechno víme, ale tak to není.“
Podívejte se na celý záznam pořadu Hráči:
Pindal: hezké,