Zdeňka má energie na rozdávání. A proč jí doma říkají „herodeska“ a jak ji přísná výchova z dětství ovlivnila ve vlastní výchově dětí? „Nás doma učili, že věci se dělají pořádně a termíny se dodržují,“ říká v rozhovoru čtyřnásobná máma. A jaká je tato příjemná a talentovaná herečka v soukromí?

Nedávno jste sama o sobě řekla, že máte energie jako jaderná elektrárna. Pořád to platí?

To přirovnání je zjednodušeně funkční, v objemu aktivit, které mám, mi přijde jako příhodné označení. Ale neznamená to, že jedu nonstop. Mám své pravidelné odstávky.

Máte čtyři děti, dcery, dvaadvacetiletou, osmnáctiletou a čtrnáctiletou, a skoro dvanáctiletého syna. Jaká byla nebo je puberta vašich dětí?

Někde probíhala neslyšně, milosrdně, láskyplně. A aby byla rovnováha, někde to bylo velmi náročné, vznikaly logické střety. Pochopila jsem, že je to věk, kdy se dostáváte do situací, že jako rodič vlastně toužebně chcete, aby děti už nebyly doma. Je to normální průběh a vývojová fáze. Tak toto taky proběhlo. Teď mám zkušenost, že jak se přehoupne osmnáctka, nějakým záhadným způsobem se emoce a racionalita v mozkových závitech nějak porovnají, ustálí a vrátí se vám zpátky fajn parťák. Že je to jen období, které je potřeba, aby jak ten dospívající, co tím chemickým hormonálním koktejlem prochází, tak my unavení rodiče přežili pokud možno bez následků.

Vidíte se v nich? Jsou jako vy v mládí?

Rozhodně, ale zbytečně jim to nepřipomínám.

Doma vám říkají, že jste „herodeska“, protože umíte být opravdu důsledná…

Důslednost je strašná nuda. Je to protivné, nebaví mě to, štve mě to, ale kdybych nebyla důsledná, tak trpím.

Opravdu?

Ano, mám skoro úzkost z toho, když jsou dlouho na mobilu, a není to kvůli škole. Nedělá mi dobře, když jedí prokazatelné nesmysly. Zároveň si hlídám míru, nikdo nechce mít doma stíhačku, před kterou bude věčně ve střehu. Ale ta důslednost ve mně je. Jsem tak vychovaná. A nějak tento kruh asi neprotnu. Mám prostě jen zkušenost, že to má smysl a výsledky.

Věřím a tuhle vlastnost vám i upřímně závidím…

Někdy je to až protivný. V uměleckém světě funguji ale jinak. Něco jiného je, když děláte něco za sebe, jste sám sobě šéfem, nebo když například jednám za nadační fond. A něco jiného je, když jsem v divadle nebo na natáčení, kde zodpovědnost neleží na mně, a můžu si dovolit chybovat, anebo si můžu dovolit tu zodpovědnost nebo výsledek přenechat jinému. Ve výchově máme zodpovědnost jen my dva rodiče.

Myslíte, že je to výchovou?

Nás doma učili, že věci se dělají pořádně, termíny se dodržují a hlavně, že když se něco slíbí, tak se to musí splnit. Gentlemanské dohody se dodržují.

A kdo byl víc přísný, maminka, nebo tatínek?

Oba dva. Maminka mi umřela, když mi bylo sedmnáct, ale takhle se celoživotně dál chová i žije můj tatínek. V tomto ohledu je můj vzor.

To se jen tak nevidí!

Samozřejmě se mi v životě párkrát stalo, že jsem narazila na situace nebo na lidi, kteří se tímto neřídili, ale naštěstí mě to nijak lidsky nebo finančně nepoškodilo. Díky lektorství a nadačnímu fondu jsou součástí mého života lidé nejen z uměleckého prostředí. Mám obrovské štěstí, že jsou to lidé a přátelé podobné nátury, jako jsem já.