„Snažím se držet na dvaceti cigaretách denně, kouřím přes šedesát let. A to se těžko odvyká. Umím si odříct pití, to už jsem koneckonců kvůli nemoci musel. Zvládl jsem to. Ale cigára? Neberte mi je,“ přemítal Jiří Bartoška. Měl dělat reklamu tabákovému průmyslu, byl by lepší, než kovboj Marlboro man... Škoda, že se za jeho éry kouření začalo potírat.
Přepište učebnice
„Hulím dál, protože mi bylo řečeno, že bych měl kouření omezit, ale ne přestat. Prý by to možná tělu i uškodilo, že by se leklo,“ řekl nedávno v rozhovoru v Reflexu. Kdysi byl údajně na cévním vyšetření v IKEMu, a tak se ho ptali, kolik cigaret vykouří. „Říkám, že tolik a tolik. A oni, že teda budou muset přepsat odborný knížky, protože cévy mám úplně v pořádku.“
Světově uznávaný kardiolog Neužil v Hráčích: Odmítá označení „lékař celebrit“ a jak zariskoval s Bohdalovou? hrc, GenLive/Blesk, Vera Renovica
Jasně, tohle známe, říkají to kuřáci a doporučují to doktoři, co sami bání jak fabrika. Ale Jiřímu to vyšlo, s tak mocným cigaretovým skóre se dožil krásného věku. A v kondici, psychické vyrovnanosti! „Poprvé jsem si zapálil v Kutné Hoře u babičky, kam jsme jezdili na prázdniny. V letním kině, s partou. Na chuť první cigarety nikdy nezapomenu. Příjemně se mi motala hlava, láska na první pohled, fatální droga, jenom příjemné pocity.“
Někdo se celý život bojí...
Není zvláště výchovné adorovat veřejně kouření, v případě charismatického Bartošky můžeme pro jednou udělat výjimku. Povznesl retko na uměleckou kategorii, za styl a vášeň a prožitek by posbíral samé desítky! „Když mi v osmašedesáti diagnostikovali rakovinu, říkal jsem si, že v tomhle věku lidé koneckonců umírají. Jednou umřeme všichni, to je jediná jistota. Každý se rodí s nějakým nastavením. Někdo se celý život bojí, jiný ke všemu přistupuje jako fatalista.“
Dobrá životní teze, hodně věcí je pak snazších. Jiří Bartoška rád vyprávěl, že když točil biják Pumpaři od Zlaté podkovy, měl jako jediný ve smlouvě, že smí na čerpací stanici kouřit.
Za hříbek pořádnýho šluka
Úsměvná je také jeho historka o houbaření. Ač kavárenský typ, bonviván, miloval les a přírodu. A vyrážel poměrně často. „Chodím moc rád na houby, ani je pak nemusím jíst, ale baví mě ten hledačský pud. A mám takový rituál, že první cigáro si dám, až když najdu opravdu krásného hřiba.“ Zasnil se, jenže záhy zvesela dodal, že se stává, že hřib ani nemusí být úplně krásný. A nemusí to být úplně pravák... „A to je zajímavý, jak člověk postupně slevuje a co po chvíli považuje za krásné.“ A tak se přihodilo, že v košíku se krčil borovák nebo klouzek a festivalový ředitel seděl na pařezu a blaženě potahoval...
