Na všechny své role musíte nastudovat spoustu textu, máte na to nějakou fintu?
Mám a jmenuje se za pět dvanáct. To znamená, že už vám nezbývá nic jiného, než dělat jenom to, snažit se to rychle naučit, protože ten text budete brzy potřebovat.
Učit se dopředu nefunguje?
Já se snažím, ale ta výkonnost práce dopředu není nikdy taková, jako když už vám teče do bot a hoří vám u zadku. Mozek v zápalu toho adrenalinu funguje prostě nejlíp. To je taková moje divadelní finta. V té televizní, kde musíme díky seriálům chrlit kvantum textu, mám zase takovou škálu od 1 do 5. Vím, co je problematický obraz, ten se naučím. Méně problematické si přečtu, krátké dialogy si s kolegy zkoušíme atd.
VIDEO: Herec Marek Němec: Detaily svatby!
Máte někdy prostor i na vlastní improvizaci?
Něco je striktně dané, autora zkrátka nevylepšíte, když mluvíme o divadle. V té televizní praxi mám naštěstí takové fajn postavení, že tam můžu ty texty vylepšovat, protože tam je, upřímně, co vylepšovat.
Několikrát jste hrál postavu lékaře, nebojíte se nálepky jako doktor Sova?
Nebojím. Já se nestanu doktorem Sovou. Tehdy byla ta televizní tvorba jiná. Tenkrát jen tak něco neprošlo sítem dramaturgů veřejnoprávní televize. Také se točilo méně. Dnes má nahrávací zařízení každý. Mladí lidé vnášejí do nezávislé tvorby obrovskou dynamiku. Takže se vlastně rozmělňuje jeden lékař do spousty dalších a dalších rolí. I divák má mnohem širší portfolio k výběru. Není to tak jako za minulého režimu, kdy všichni při nedostatku toaletního papíru seděli a koukali na doktora Sovu, protože v televizi nic jiného nebylo.
Když jsme u těch postav, lékař, vyšetřovatel, trenér a teď tělocvikář. Jak se vám spolupracovalo s dvaceti dětmi?
Říká se, že nejhorší práce je s dětmi a zvířaty. Při natáčení patří obrovská zásluha koučům, kteří se o děti v zákulisí starají a motivují je. Když pak přijdou na plac, a k tomu točíme venku letní tábor, podmínky jsou téměř dokonalé, na nás už je jen to, abychom je hezky přivítali a umožnili jim chovat se přirozeně. Při natáčení Léta s Evženem byly děti naprosto skvělé a já doufám, že se to do filmu promítne.
Jezdil jste vy sám v létě na tábory?
Já jsem tomu unikal. Rodiče tvrdili, že na tábory jezdí děti, pro které rodiče nemají program. Já jsem chodil do Domu dětí a mládeže na takové jednodenní nebo dvoudenní puťáky, ale nikdy jsem nebyl na klasickém táboře.
A co vaše děti, zažily někdy táborové dobrodružství?
Ano, moje děti to zažily. Matěj dokonce několikrát, protože chodil do skauta. A Róza, které je 9 let, ta se vlastně strašně těší, je sociální a extrovertní, ale má tam problém. Ona se bojí těch latrín. Já se jí snažím vysvětlit, že je to takový zastydlý strach, že už to není všude. Ona se mnou dokonce byla teď na natáčení Léta s Evženem, a v jeden okamžik tam zaúčinkovala zády k divákům, sedí u táborového ohně. Bavila ji ta atmosféra i děti.
Dcera ve filmu sedí zády, vy sám děti nikde nezveřejňujete, co si myslíte o tomto trendu dnešní doby?
V okamžiku, kdy to není nějaká veřejně známá osoba, je to fajn. Lidé se chlubí dětskými pokroky a sdílí vše se svými rodinami. Na druhou stranu si musí všichni uvědomit, že zanechávají nějakou digitální stopu. Žijeme v době umělé inteligence a hrozí i zneužití fotek k nekalým účelům. Já doufám, že tohle všichni vnímají. Já jako veřejná osoba děti nesdílím.
Dříve jste nebyl fanouškem sociálních sítí, Instagram jste si založil asi před čtyřmi lety, co se změnilo?
Rozhodně to nedělám proto, abych měl nějaké lajky a komentáře. Uvědomuji si, že jako veřejně známá osoba mám i velkou zodpovědnost. Člověk by se měl pečlivě zamýšlet nad tím, co tam vlastně dává a jak moc jde nebo nejde příkladem. Já se třeba bráním reklamám na alkohol, protože mě z dob Modrého kódu sleduje hodně mladých lidí. Cítím se zodpovědný za to, co ze sebe na sítích chrlím.
