„V Husitské třídě na Žižkově byla otevřena nová potravinářská prodejna, ve které se kupující sami obsluhují. U vchodu do prodejny jsou připraveny vozíky a koše na zboží. Kupující si sám označené zboží vybere a u pokladny vše zaplatí,“ uvádí popisek dobové fotografické série z produkce Československé tiskové kanceláře. Snímky pořízené jen týden po oficiálním otevření názorně ukazují, jak taková průkopnická samoobsluha, adaptovaná za pouhé tři dny z původní prodejny s tradičním pultem, vlastně vypadala a fungovala.
Zákazníci měli k dispozici nákupní vozíky, které ale vypadaly docela jinak než dnes - byly to kovové konstrukce s kolečky, do kterých se vkládal poměrně masivní drátěný košík. Pro lehčí nákupy pak sloužily proutěné košíky do ruky. Podle vybrané nákupní pomůcky pak zákazník zvolil i příslušnou pokladnu. Ke kontrole poctivosti nakupujících sloužila zrcadla, umístěná šikmo od stropem. Prodejna nabízela jen zhruba 250 druhů běžného zboží. Třeba znojemský guláš jste mohli pořídit za 14 korun, paštika vyšla na 5,20. Konzerva hovězího masa se prodávala za 22 korun a rajský protlak za 3,30.
Poměrně malá prodejna rychle ukázala, že samoobslužný prodej výrazně urychluje nakupování. Zatímco v běžné pultové prodejně strávil zákazník včetně čekání ve frontě většinou více než čtvrt hodiny, samoobsluhou většinou prošel za tři až čtyři minuty. Produktivita práce stoupla o desítky procent. Pozitivní pražská zkušenost se brzy potvrdila i v dalších městech, například už v polovině července byla zprovozněna další samoobslužná prodejna v Plzni, následovaly Gottwaldov (předtím a nyní opět Zlín), Brno nebo Bratislava. Na konci roku 1955 bylo v ČSR osm desítek samoobsluh, o rok později jejich počet překročil stovku.
Některé z nově otevíraných prodejen se zaměřily i na nepotravinářské zboží, především na domácí potřeby, drogerii nebo textil. Poměrně dlouho ale trvalo, než se sortiment běžných samoobsluh rozšířil o maso nebo zeleninu, i kvůli nedostatku vhodných chladicích pultů. Objevily se nicméně pokusy třeba o specializované samoobsluhy, určené jen pro prodej masa a uzenin. Třeba v létě 1960 se v Husitské ulici nedaleko vůbec první samoobsluhy otevřela prodejna, kde si lidé mohli vybírat maso „hygienicky zabalené v celofánových sáčcích“.
První obchodní středisko
Ve druhé polovině 50. let se tvář československého maloobchodu - ze kterého bylo na rozdíl od ostatních zemí podřízených Moskvě úplně vytlačeno soukromé podnikání - začala vůbec výrazně měnit. Například v lednu 1957 se na sídlišti Solidarita otevřelo první moderní obchodní středisko v Praze. Obytný soubor, který vznikl na přelomu 40. a 50. let ve Strašnicích, je přitom zajímavý nejen tímto průkopnickým komplexem určeným pro nákupy. Při budování Solidarity se ve velkém uplatnily moderní nápady - například rozdělení sídliště na dvě poloviny širokým zeleným pásem nebo centrální vytápění bytových domů i domků.
Díky začínající výstavbě nových sídlišť se v Československu začaly postupně objevovat i samoobsluhy, které nevznikly přestavbou starých a poměrně malých potravinářských koloniálů, ale „na zelené louce“. Například v roce 1958 mohli obyvatelé nového kladenského Sídliště 9. května v Kročehlavech zamířit do samoobsluhy, kde je kromě tradičního sortimentu vítalo i heslo „Velmi dobře nakoupíte, když se sami obsloužíte“. Ve stejné době otevřeli v bratislavské Molotovově (dnes Obchodní) ulici první slovenskou samoobsluhu, kde byly k dostání i maso nebo ovoce a zelenina.
750 „sámošek“ během roku
Přesto ale po počátečním boomu samoobslužných prodejen - který pohánělo nadšení na místní úrovni, centrální plánování mělo zpoždění - přišlo ochlazení a teprve v roce 1958 nabylo budování samoobsluh na tempu. Během roku se podařilo otevřít přes 750 takových prodejen, v celém Československu jich na konci roku 1958 existovalo více něž 1300. Je přitom zajímavé, že na Slovensku se mnohem více než v českých zemích uplatňovaly družstevní obchody. Družstva hrála velkou roli hlavně na venkově, v roce 1961 byla družstevních asi pětina z více než 25 000 čs. samoobsluh.
Jejich podíl na celkovém obratu prodeje potravin ale zpočátku dosahoval jen pár procent, změnu přinesl až důraz na budování větších prodejen. Vůbec první větší samoobsluha o rozloze 190 metrů čtverečních se otevřela už na podzim 1955 v Ústí nad Labem, teprve o čtyři roky později ale začaly ve větším vyrůstat prodejny nad 250 metrů čtverečních. K prvním patřila samoobsluha na pražských Petřinách, která byla součástí nákupního střediska na právě budovaném sídlišti a jež kromě potravinářského zboží nabízela i vybrané zboží z drogerie nebo domácích potřeb.
Západní supermarkety
Právě sídlištní samoobsluhy, jejichž otevírání provázelo mohutnou výstavbu panelových domů zejména v 70. letech, se staly jistým symbolem čs. maloobchodu. Nová éra nakupování přišla po roce 1989, kdy do Československa zamířily západní firmy se svými supermarkety - první byla Mana v Jihlavě, otevřená v červnu 1991 - a hypermarkety (první byl Globus v Brně, otevřený v listopadu 1996). Přesto ale ještě řadu let v některých hlavně menších městech pokoušely udržet i tradiční pultové prodejny potravin, které přežily éru socialistických samoobsluh. Nakonec ale podlehly.
