Pocházíme ze stejného města a i chalupy v Krušných horách máme jen pár kilometrů od sebe. Ale nikdy jsme se nepotkali. Až nyní při rozhovoru. A i to málem neklaplo. „Moc se omlouvám, zasekl jsem se v dabingu,“ přišla mi zpráva. Věděla jsem, že po rozhovoru se mnou má divadelní představení, takže jsme se dostávali trochu do presu. Naštěstí dorazil pár minut poté. Přesto jsem raději na úvod použila americkou konverzační frázi, která má prý obecně zklidňující efekt.
Jak se máte?
Tyhle jarní dny jsou prostě úžasné. Mám relativně volno, jenom večer chodím hrát, takže se věnuju zahradě. Dávám ji důkladně do latě, také uklízím okolo domu a to mě baví. Pro mě je to smysluplná práce, která je vidět.
To samé vás čeká i na chalupě?
Asi to bude spíš na bráchovi, já na to prostor už moc nemám. Ale je to krásná oblast, rád tam jezdím v zimě, ale letos to bylo dost mizerné, i když mám rád běžky, moc jsem tomu nedal.
Rád chodíte do lesa i jako myslivec. I v Krušných horách?
Mám od lovení trochu pauzu, navíc v oblasti chalupy nejsem v žádném sdružení, což je potřeba. Na lov musíte mít i povolení. Tak momentálně lovím po kamarádech, kde dostávám povolenku na určitou honitbu.
VIDEO: Na zahradě u Světlany Nálepkové: Unikátní stavení z lodních kontejnerů! K čemu slouží a proč zpěvačka nepěstuje rajčata?
Seriál Limity je o ekologii a přírodě, jak vám zasáhl do života?
Mám radost, že mě lidi pořád zastavují a říkají, že se jim to líbilo. Věděl jsem, že to nebude úplně mainstreamový seriál, přesto měl velký ohlas a udrželi jsme docela hezkou sledovanost. Hodně lidí se mě ptá, jestli bude pokračování. Odpovídám, že zhruba na sto procent ne.
Velkou rolí jste prý byl překvapený…
Přece jen jsem moderátor vědomostní soutěže a ptám se na to, kdo odkud přijel, jaké má koníčky atd. Takže získat takovou roli bylo krásné. Jsem tak žijící důkaz, že zázraky se dějí. Režisér, kterého třeba ani neznáte, se na vás přijde podívat do divadla a vybere si vás pro hlavní roli. Tak to se stalo mně, měl jsem z toho velkou radost. Doufám, že jsem obstál, že jsem Petra nezklamal. Podle jeho výroků to vypadá, že je spokojený.
Já jsem se hodně nasmála. Dá se humor naučit, nebo se s tím člověk narodí?
Upřímně si myslím, že k tomu musíte mít nějakou dispozici. Já jsem měl a mám bráchu, se kterým jsem tříbil druh humoru – černý nekorektní. Navíc se spolužákem Jakubem Wehrenbergem jsme pak založili kapelu Hamleti, kde hrál Hardy Marzuki a Dalibor Gondík, to lidé také brali. Tam tenhle humor fungoval na denní bázi.
Takže jste se zlepšoval a zlepšoval?
Přesně. Snažíte se učit, tříbit, cizelovat historky, abyste měli dobrou pointu, vyladili to okolo, že místo toho, abyste řekli příběh ve třech větách, ho řeknete prostě na čtyři minuty, protože si to opentlíte a vyladíte.
To je asi dar…
Ale určitě i řemeslo, které se dá rozvíjet. Při tom množství, kolik jsem toho už v životě namluvil, si myslím, že je nasnadě, že tam nějaká dovednost je. Bylo by hloupé, kdyby tam po těch letech nebyla. Když točíme soutěž, tak děláme osm dní v kuse, mám mezitím třeba jeden den pauzu, pak jdu ještě hrát divadlo. Pusa se nezastaví…
Proto jste rád ve volnu v tichu?
Přesně tak. Moje volnočasové aktivity jsou spojené s lesem a tichem, přírodou.
Dovedností však máte hodně. Zpíváte, skládáte, hrajete… To se na vás nabalilo, nebo jste chtěl umět všechno?
Jedno s druhým souvisí. Divadlo je moje kotva. A třeba moderování bych přirovnal k hokeji. Když obdivujete, jak hokejista bruslí, kličkuje a nekouká se na puk, ještě s tím umí čarovat, tak to chce hodně let tréninku předtím. To mám teď asi podobně. Je pravda, že čím jsem starší, tím více se na všechno připravuji, což mi pak dává větší svobodu v přímém přenosu. Čtu si otázky nebo, když dělám nějakou akci, si nastuduju podklady dopředu tak, abych si v tom pak mohl už jen plout.