Česká televize se po konzultaci s BBC rozhodla, že do finálního výběru Cimrman nepatří. Proč? Jelikož nebyl reálnou postavou, porušovala jeho účast soutěžní pravidla. A tak byl Cimrman opět zneuznaný. Veřejnost na to reagovala bouřlivě. Dokonce vznikla petice, která požadovala, aby byl znovu zařazen mezi soutěžní kandidáty. Neúspěšně.
Na pomyslný trůn popularity dosedl král a císař Karel IV., následovaný Tomášem Garriguem Masarykem. Tady už to bylo bez diskuse. Oba dva velikáni jsou jasné historické ikony, které nemohly vyvolat žádné kontroverze. Třetí místo obsadil Jan Hus, čtvrté Otto Wichterle a páté Josef Ladislav Rieger.
Poprvé se Jára Cimrman objevil v 60. letech
Tento univerzální český génius (učitel, dramatik, kriminalista, vědec, vynálezce, cestovatel, konstruktér, básník, hudebník…) se zrodil v šedesátých letech v hlavách Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka a poprvé se objevil roku 1966 v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka coby řidič parního válce a sochař.
Stal se postupně kulturním fenoménem, a to nejen v rádiu, ale hlavně díky Divadlu Járy Cimrmana, které patří léta k nejúspěšnějším českým divadelním souborům. Důkazem budiž i zlidovění některých hlášek z jednotlivých divadelních her, například: Cos to udělal, Pepíku?, A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude, K nám, domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele to je mi smutno!
Cimrman je známý svou neuvěřitelnou schopností „přehlédnout“ vše, co se děje kolem něj, a svou „neviditelností“ dokáže vklouznout do všech historických událostí.
V Británii lidé hlasovali také pro fiktivní postavu: Krále Artuše!
V Británii se podobná soutěž konala o dva roky dřív. 100 Greatest Britons byla vyhlášena BBC v roce 2002 a vítězem se stal Winston Churchill. Ale v tomto případě se ve výsledkové listině objevila i postava krále Artuše, legendárního britského hrdiny, bájného panovníka, který bránil svou zem proti Sasům na předělu 5. a 6. století.
Stejně jako u nás v případě Cimrmana, byl i Artuš spíše jakýmsi symbolem a kulturním archetypem než historickou osobou, nicméně v tomto případě vyškrtnut nebyl. Někteří britští novináři to vysvětlili tím, že hlasující chtěli vyjádřit svou úctu k legendám a mýtům, které jsou součástí britské kultury a potažmo národní identity.
Češi mají smysl pro recesi, Britové pro symbol
Položme si nyní otázku, o čem vypovídá rozdíl ve fiktivních postavách, které jsme si coby národní hrdiny volili my, Češi, a Britové. Na straně jedné legendární král, mýtický vůdce rytířů kulatého stolu, symbol odvahy, čestnosti a jednoty národa, na straně druhé fiktivní génius, mezi jehož výchovné rady patří mj. poučka Můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej.
Britové přijali Artuše jako přirozenou součást svého národního příběhu, ač historikové o jeho existenci pochybují, zatímco Češi do soutěže doslova propašovali postavu, která vznikla jako recese. A i když jsme si ji zvolili s humorem, dělali jsme to, myslím, vlastně vážně. Cimrman je totiž pro nás sice zábavnou, ale veskrze hluboce pravdivou zkratkou – zosobňuje nejen českou vynalézavost a schopnost dělat si ze sebe legraci, ale i věčné přehlížení a nedoceněný talent.
A zatímco Artuš je rytíř se vztyčeným mečem, Cimrman je génius, jemuž nebylo dovoleno soutěžit. Těžko říct, který obraz je silnější. Ale oba něco vypovídají o tom, koho chceme obdivovat a proč.
