Když se Pražáci hnali do Sudet: Před 70 lety začalo organizované osídlování pohraničí

Organizované osídlování mělo urychlit již probíhající divoký zábor opuštěných sudetských území, který nastartoval 17. července 1945 prezidentský dekret. Původní myšlenka však vznikla už za 2. světové války a byla založena na principu kolektivní viny.

Nahradit téměř tři miliony Němců byl složitý úkol. Do opuštěných domů v Sudetech přicházeli kromě řádných hospodářů i různí zlodějíčci a ozbrojené tlupy. Z toho byl tehdejší prezident Edvard Beneš rozmrzelý. „Už osídlování bylo a ještě bude obtížným oříškem. K tomu nemálo působilo i to, že jsme nebyli dosti pozorní při výběru nových spoluobyvatelů; vloudily se nám mezi ně také někde živly s úmysly nekalými,“ prohlásil.

Německé děti plánovaly bombový útok na naši chalupu, vzpomíná na obsazení Sudet pamětnice z Pece

Kdo směl žádat o majetek?

Podle Benešových dekretů se mohl o majetek po Němcích ucházet každý Čech, Slovák či příslušník jiného slovanského národa, který byl státně a národně spolehlivý a pocházel z jedné z těchto skupin:

• Deputátník (zaměstnanec, který vydělával v naturáliích) a zemědělský dělník.
• Zemědělec s dosavadní výměrou zemědělské půdy do 13 hektarů, pokud půdu odevzdal Národnímu pozemkovému fondu.
• Členové rodiny zemědělce, pokud jsou výkonnými zemědělci a dosáhli věku 18 let.
• Výrobní zemědělské družstvo, utvořené z oprávněných žadatelů.
• Obce, okresy a stát pro veřejné účely.
• Veřejní a soukromí zaměstnanci, maloživnostníci a sociálně slabí příslušníci svobodných povolání pro stavbu domu anebo na zahradu do výměry 0,5 hektaru.

Němec pomohl Čechům najít sudetský poklad. Dva měsíce po nálezu zemřel