2°C
O co vůbec šlo? O odvěkou hádku nacistů a komunistů, kdo z nich je vlastně horší. Roku 1964 v západním Německu (NSR) končila lhůta na stíhání nacistických zločinů. A to se východnímu bloku nelíbilo.
Proto »pár chytrých hlav« na československém ministerstvu vnitra, kterému tehdy velel Lubomír Štrougal (91), vymyslelo akci Neptun – truhly plné prázdných či nicneříkajících papírů (později na Kriminalistickém ústavu vyměněné za pravé dokumenty z našich soudních archivů a od sovětské rozvědky) a dokazujících, že je západní Německo plné pokračovatelů nacistů, hodit na dno jezera. Pak si jen mnuli ruce, když jimi navedený štáb Československé televize v rámci pořadu Zvědavá kamera nechal bedny vylovit.
Že Štrougal o celé věci věděl od začátku, je jasné ze tří situačních zpráv označených razítky »přísně tajné«, které v Archivu bezpečnostních složek dostal k dispozici Blesk.
Jedna (z května 1964) je o přípravě a nevynechává jediný detail, včetně toho, jak se bude manipulovat s novináři. Druhá informuje o průběhu akce (z července 1964) a třetí (z března 1965) ji optimisticky shrnuje jako velký úspěch.
Soudruzi byli například u vytržení z toho, že švindlem, do kterého zatáhli české občany i novináře, „…se podařilo vyvolat a podpořit tendence a nálady proti NSR.“ A na všech třech zprávách se skví Štrougalův podpis – jednou dokonce autogram vyvedl rudou pastelkou!
Ačkoliv akce v tomto ohledu dopadla »úspěšně« a dokumenty sovětské rozvědky skutečně vedly k dopadení a potrestání mnoha bývalých nacistů a k zrušení lhůty pro promlčení válečných zločinů, pachuť podvodu na lidech už ve Štrougalovi zůstala navěky.
Ve svých pamětech z roku 2009 vysvětluje, že ho vedla i touha pomstít otce, jehož zabili gestapáci. A pak, snad poprvé a naposledy, zpytuje svědomí. „Omlouvám se za tento čin, který byl svým způsobem podvodem na občanech. Omlouvám se novinářům, televizním pracovníkům, kteří se této mediální kampaně zúčastnili,“ píše.
Velký jezerní podfuk: 5 otázek a odpovědí
1. Jak vůbec komunisty napadlo házet archiválie na dno jezera?
Novináře Československé televize inspirovalo objevení nacistických beden na dně rakouského jezera Toplitzsee v roce 1963. A řekli si, že prozkoumají i česká jezera. Najali si potápěče ze Svazarmu a jedním z nich byl agent Státní bezpečnosti Ladislav Bittman, krycím jménem kapitán Brychta. A byla ruka v rukávě…
2. Co přesně v bednách bylo?
Nejprve prázdné papíry a dle Štrougalových pamětí také všemožné »kousky« z českých soudních archivů. Sovětská rozvědka totiž sice měla dodat to pravé ořechové – důkazy, že je Západ plný nacistů –, ale včas to nestihla. K výměně za pravé dokumenty došlo na ministerstvu vnitra.
3. Jak to estébáci narafičili?
Poměrně jednoduše. 19. června 1964 odpoledne byly tajně z Prahy na Šumavu dopraveny čtyři bedny. Estébáci s nimi počkali na nedaleké konspirační chatě a nad ránem 20. června je položili na dno Černého jezera. O necelé dva týdny později vše »objevili« potápěči Svazarmu a už to jelo.
4. Jaké měla akce dozvuky?
Zájem o dokumenty projevila světová média i západní vlády včetně Německé spolkové republiky. Na základě některých listin byla podána mnohá trestní oznámení, jinde byla trestní řízení obnovena. Někteří západní, hlavně italští politici rezignovali a došlo i na pár sebevražd.
5. Jak vyšla ven pravda?
Muž číslo jedna a autor akce Neptun Ladislav Bittman byl tím, kdo vynesl pravdu na světlo. Estébáckou činnost mu znechutily události pražského jara a utekl do USA, kde léta popisoval, jak fungují tajné služby východního bloku.
