2°C
23. května 1978 se trojice ozbrojených mužů, bratranci Barešovi Milan (20), Robert (22) a Václav (20), zmocnila autobusu se 44 studenty říčanského gymnázia a pokusila se prorazit západní hranici v Pomezí nad Ohří.
Na dobrodružství zosnované slaboduchými mozky a poznamenané zavilostí režimu doplatili životem dva z únosců a řidič autobusu. Nyní odtajněné archivy StB ovšem ukazují, že tehdejší tajná policie manipulovala s vyšetřováním, aby řidičovu smrt »přišila« Barešovým.
Se vší pravděpodobností ho ale zabily zběsilé dávky pohraničníků. Jejich generál František Šádek (†93) nebyl nikdy odsouzen a loni ho pohřbili s vojenskými poctami…
Barešovi vyrůstali u kolotočů, patřili ke »světským«. Do Německa chtěli ze dvou důvodů – Milan měl ten den nastoupit do krimu a toužili „jezdit v mercedesu“. Jaký byl jejich svět?
V odtajněných spisech se dočteme, že na otázku „Jaká jsou vaše tři přání“ odpovídali: „Bejt nesmrtelnej, neviditelnej a nejsilnější abych třeba přenesl vagon“… Ani jedno se jim nesplnilo a jejich osud se zastavil právě o ten vagon, osudem přeměněný v obrněný vůz, který jim do cesty postavili pohraničníci.
U přechodu došlo k incidentu – vojáci vystřelili světlici a varovnou dávku ze samopalu. Barešovi reagovali palbou přes přední sklo. Jeden z pohraničníků neudržel nervy a »pokropil« autobus, přičemž zasáhl do nohy jednu z dívek, které Barešovi dali jako živé štíty dopředu.
Řvali, že všechny rukojmí pobijí. Generál Šádek jim pak nabídl, že vláda povolí beztrestný odjezd do Německa, pokud nechají vystoupit všechny studenty. Únosci na to přistoupili a v autobusu s nimi zůstal pouze řidič Jan Novák (†26). V půl třetí ráno šla první hraniční závora po průtazích nahoru a autobus s prostřeleným chladičem pomalu vyrazil ke druhé.
Tam čekala past, která byla pro řidiče rozsudkem smrti: Pohraničníci začali střílet, když byl 20 až 30 metrů od transportéru, a zasáhli ho. Vystříleli prý všechny náboje, celkem 1000 ran. Na místě zemřel Milan Bareš. Zranění Robert a Václav byli převezeni do nemocnice.
Spis uvádí, že všechny kovové úlomky vyňaté z těla řidiče Nováka „byly hned odevzdány příslušníkům StB“, kteří byli u pitvy. Šlo o vstřely zepředu a otvory odpovídaly ráži samopalu. Také saniťák, který tělo převážel, popsal rány zepředu. Přestože bylo technicky nemožné, aby sedícího řidiče zabili Barešové, estébáci na ně »hodili « Novákovu smrt.
Nabídli jim obchod: Když označí za vraha mrtvého Milana, vyváznou s nižšími tresty. Robert i Václav změnili výpovědi. A podruhé spadli do léčky – Roberta popravili, Václav dostal 25 let. Pohraničníci i jejich velitelé byli na slavnosti odměněni, někdo dostal hodinky. Nevinná oběť, řidič Jan Novák, na hrob metál »in memoriam«.
