Během 23leté okupace Československa u nás měli Sověti rozmístěny i jaderné hlavice. Byly skladovány ve třech depotech. Žádný československý činitel do těchto objektů během okupace nesměl vstoupit. Jedním z prvních byl v roce 1991 hudebník, někdejší šéf parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk Michael Kocáb. Po čtvrt století jsme se s ním opět vydali do někdejšího skladu jaderných hlavic u Bělé pod Bezdězem.

Depot se nachází v lesním porostu, jen několik stovek metrů od tábora pro uprchlíky v Jezové. Není přístupný veřejnosti, hlavní vchod, kterým kdysi vjížděly do objektu těžké nákladní automobily, je dnes zasypán zeminou. „Tak tady to je. V těchto místech byl vjezd do skladu základny Javor 52, v okolí byly umístěny odpalovací rampy. V roce 1991 jsme sem přijeli se členy parlamentní komise a tady na nás čekali Rusové,“ vypráví Michael Kocáb.

„Vstoupil jsem dovnitř a sešel o patro níž. Na armaturách byly ruské nápisy, mj. Těžká voda, nevěřil jsem svým očím, to si pamatuju do dneška,“ uvádí Kocáb. Do bunkru šel tehdy sám, nikdo tam s ním prý nechtěl jít kvůli radioaktivitě!

„Přitom ještě pět minut před tím Sověti nechtěli vůbec přiznat, že tam ten sklad je. No a pak jsem se zpětně dozvěděl, že tady ty jaderné hlavice skutečně byly a jen pár týdnů před naší návštěvou byly odvezeny,“ říká někdejší šéf parlamentní komise.

Asi po půl roce od této inspekce zakladatel kapely Pražský výběr onemocněl polyradikuloneuritidou, což je akutní zánětlivé postižení periferních nervů, začala se mu rozpadat pouzdra nervových vláken.

„A dodnes není jasné, zda byla ta nemoc způsobena právě návštěvou skladu jaderných hlavic, nebo mou misí v Perském zálivu. Ta se uskutečnila také v té době a Irák v té oblasti použil chemické zbraně. Každopádně jsem velmi vážně onemocněl, bylo to šílený! Upoutalo mě to na tři čtvrtě roku na lůžko, v podstatě jsem se nemohl ani hnout. Hlavu jsem neměl sílu zvednout třeba o pět centimetrů. A na záchod jsem se plazil po zádech, prostě hrozný. Lékařům se naštěstí podařilo chorobu porazit a já se uzdravil. Můj život tehdy visel na vlásku…“ uzavírá Michael Kocáb.

Běž domů, Ivane!
Běž domů, Ivane!
Autor: Blesk

Fotogalerie
3 fotografie