Povolžský hladomor měl hned několik příčin. První světová válka zanechala na bolševickém Rusku velkou otevřenou ránu. Ekonomika zde byla v troskách a příliš nepomohly ani války v rámci ruské revoluce. Dlouhé suché období od jara 1921 se propojilo se špatnou železniční sítí v zemi a s Leninovým pokusem oslabit síly odbojných Rusů pomocí prodrazvjorstky (konfiskace obilí a dalších produktů), a daly tak vzniknout jednomu z největších hladomorů v moderní historii.

Povolžský hladomor začal od jara roku 1921 a táhl se do konce roku 1922. Zemřelo při něm přibližně 6 milionů lidí, hlad ale zasáhl desítky milionů, a to zejména v okolí řek Volha a Ural.

Leninův výrok „nechte sedláky hladovět!“ tak chudé lidi přivedl až ke kanibalismu. Lidské maso – zejména to zemřelých dětí – se nezřídka prodávalo na černém trhu. Hladovějící rolníci byli často spatřeni, jak ze země vykopávají těla zemřelých, aby se měli čím živit. Fakt, že lidé zde tehdy jedli i trávu nebo své domácí mazlíčky, je pak už jen nepřekvapivým dodatkem.

„Rodiny zabíjely a pojídaly otce, dědy a děti. Příšerné zvěsti o klobásách z lidského masa se ukázaly jako pravdivé, ačkoliv je oficiální místa popírají,“ napsali humanitární pracovníci z Evropy, kteří se do Ruska v roce 1921 dostali. Pomoc okolních států ale Lenin zprvu odmítal. Nepřál si, aby se okolní země motaly do jeho záležitostí.

Lenin krátce po skončení hladomoru zemřel. V roce 1924 ho nahradil Stalin, který měl na svědomí několik dalších hladomorů v Sovětském svazu.

Fotogalerie
18 fotografií