Stalin nad Prahou: Monstrum, které ničilo životy!
-
Patolízalství československých komunistických papalášů vůči Moskvě neznalo mezí. Narostlo až do 22 metrů vysokého monstra Stalina nad Prahou. Konstrukce se odhalovala dva roky po smrti zločince, který měl na svědomí miliony obětí. Také jeho pomník, který se za osm let odstřeloval, však ničil životy, jak ukázal v neděli fi lm České televize Monstrum.
- 1.
Švec a dvě láhve
Lepší místo, jak pokořit Prahu, si soudruzi ani nemohli vybrat. Sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin se tu mohl naparovat, jako by mu to krásné město celé patřilo. Soutěž na pomník byla vyhlášena v roce 1949 a zúčastnit se museli všichni sochaři.
Překvapivě nevyhrál zasloužilý soudruh, ale s první republikou a avantgardou spojený Otakar Švec (†63). Traduje se však, že Švec, který na témže místě před válkou navrhoval pomník T. G. Masaryka, vyrobil jeho maketu v naprosté opilosti, poté, co naráz zdolal dvě láhve vodky.
Bylo to největší sousoší v Evropě, vždyť jen knoflík u krku komunistického vůdce měl v průměru 60 centimetrů. Technicky to bylo precizní dílo československých odborníků. A to bez ohledu na to, že monumentální Stalin měřil ve skutečnosti jen 160 centimetrů, takže ta kolchoznice, vědec či rudoarmějec za ním by museli být trpaslíci…
- 2.
Vzdor kameníků
Stavba pomníku začala v únoru 1952. Na jaře následujícího roku ji ale málem zkomplikovala měnová reforma, tedy státní zlodějina, kdy komunisté ze dne na den připravili lidi o všechny úspory. Dělníci a kameníci na stavbě monumentu odmítli nastoupit do práce.
„Soudruzi, já vás nechápu. Stávkovat na takovéhle stavbě! … Stavíte pomník lásky soudruhu Stalinovi. To je přeci krásný úkol, který tady plníte. Na takovéhle stavbě se stávkovat nesmí!“ láteřil prezident Antonín Zápotocký, původní profesí také kameník.
Před prezidenta se v naprostém tichu postavil starý kameník Macák a připomněl mu, že on sám také organizoval stávky. „To byly stávky proti vykořisťovatelům, ale teď vládneme my – dělnická třída,“ řekl »dělnický« prezident.
A připojil jasnou výhrůžku: dělníci nemohou stávkovat proti vlastní vládě, to zavání kontrarevolucí! To zase zavánělo trestem smrti, a tak se dělníci vrátili k práci.
- 3.
Smutný sochař se zabil
Monstrózní sousoší, vzápětí lidem přejmenované na »frontu na maso«, bylo odhaleno 1. května 1955. Balit ho do látky soudruzi shledali neúnosným, tak ho jen mohutně osvítili. Ten, který sochu vytvořil, už při tom nebyl. Pět let s přemáháním a nechutí pracoval na pomníku a dobře vnímal tiché odsouzení slušných lidí, a to i nejbližších přátel.
Navíc byl sledován StB, podle níž byla jeho „…pracovní morálka špatná, neboť pracoval jen nepatrnou část dne,“ a byla mu i zadržena část z jeho celkového honoráře 500 000 Kčs v nové měně. Jeho žena Vlasta tu tíhu, podpořenou výhrůžnými anonymy, neunesla a na jaře spáchala sebevraždu.
Měsíc poté se i Švec zamkl v bytě, vypnul hlavní jistič proudu, utěsnil okna i dveře, spolykal prášky na spaní a pustil plyn. Našli ho i s poslední vůlí v kapse – všechny své peníze včetně honoráře za Stalina odkázal vojákům osleplým ve válce. „Ten parchant mizernej, reakcionářskej, mi bude dělat potíže dokonce i po smrti,“ zuřil prý tehdy ministr informací Václav Kopecký.
- 4.
Jásot, pak bourání
Účast na odhalení Stalina byla »dobrovolně povinná«, a tedy mohutná. Davy mimopražských vítaly na nádražích dechovky. A když tma dostatečně zhoustla a sousoší ve velikosti pětipatrového činžáku se náhle vynořilo, vše přehlušil nadšený potlesk.
Za 8 let, kdy byl Stalin odhalen jako zločinec, se pomník boural už bez ovací. I když zatajit to nešlo, protože detonace ohlušovaly Prahu. I likvidace monumentu si ale vyžádala lidský život. Ještě než začaly demoliční práce, tak se v podzemní kryptě smrtelně zranil člen komise pro likvidaci pomníku, pracovník městské památkové péče.
„Pomník se mohl odstřelit s jedinou výjimkou – střílet se nesmělo Stalinovi do hlavy, která měla 40 tun. Musela se tedy opracovat kamenicky, postupně po vrstvách rozebrat a po kostičkách snést dolů,“ vzpomínal inženýr Vladimír Křížek, který likvidaci pomníku šéfoval.
Na odstřel ve třech fázích – protože najednou to papaláši nedovolili – bylo použito 1800 elektrických rozbušek, 1570 kg plastické trhaviny a 600 kg méně silné trhaviny.
- 5.
Tajná operace
Socha musela zmizet do výročí říjnové revoluce. Přitom všichni, kdo na likvidaci pracovali, měli přísný zákaz cokoliv fotit či pořizovat dokumentaci. „Praha je pískovcová, tohle byla liberecká žula, která nebere patinu. Bylo to něco tak cizího nad Prahou, to šedivo-růžové monstrum, byli jsme z toho nešťastní. Když se to ale odstřelovalo, tak jsme byli nešťastní zase. Tolik lidský práce, úsilí a toho nejkvalitnějšího materiálu – zase to takhle rozstřílet…“ vzpomínal sochař Olbram Zoubek.
Se Stalinem zmizelo i téměř 32 tisíc kvádrů té nejkvalitnější žuly, která nemohla mít ani maličkou chybičku. Soudruzi rozhodli, že kámen nesmí být znovu použit, a nechali ho odvézt na utajená místa.
- 6.
Pomník v číslech
- 2,5 miliardy korun – tak zní reálný přepočet podle ČNB toho, co pomník stál – v roce 1954 byl rozpočet uzavřen na 150 milionech korun.
- 22 metrů měřil na výšku hotový pomník.
- 31 733 žulových kvádrů bylo třeba dopravit na Letnou.
- 235 obrovských kamenných kvádrů, zasazených do železobetonového jádra, padlo na samotné postavy.
- 14 000 tun vážila žula, která byla použita při stavbě.
- 495 dní se pracovalo na samotné stavbě bez přípravných prací, některé týdny se dělalo i ve třech směnách.
- 600 dělníků a 23 kameníků se podílelo na výstavbě.
- 477 plně vzrostlých stromů a 7304 dekorativních keřů bylo osázeno kolem pomníku.
- 7.
Jan Novotný, jenž hrál sochaře Švece: Byla to pro něj tragédie!
Ve filmu Monstrum ztvárnil sochaře Otakara Švece (†62), který postavil největší Stalinův pomník v Evropě! Herec Jan Novotný (62) v rozhovoru přiznal, že ho postava hodně ovlinila.
Co vás nejvíce na roli zaujalo?
„On byl velice talentovaný sochař, který se bohužel zapsal do povědomí národa pouze Stalinovou sochou, a to byla pro něho vlastně tragédie.“
Dokážete říci, co bylo na této roli nejtěžší?
„Vždycky je nejtěžší nehrát sochaře, ale živého člověka, který sochařinu provozuje. To se týká každého povolání.“
Zasahoval jste nějak do scénáře?
„Často se herec snaží do scénáře zasahovat a dávat si ho tzv. do huby. V tomto případě jsem do scénáře nezasahoval, neboť jsem scénáři věřil, líbil se mi...“
Stalinův život inspiroval mnohé umělce. Podívejte se na trailer k filmu o J. V. Stalinovi z roku 1992.
VideoVideo se připravuje ...Stalin. MGM