„Jedině preventivním potlačováním protistátní trestné činnosti je možno zabrániti tomu, aby stát nebyl ohrožen ve svých základech a aby nebyla ohrožena jeho lidově demokratická státní forma pácháním nejtěžších trestných činů, jako jsou úklady o republiku, spiknutí proti státu, vojenská zrada atd…“ píše se v jednom z materiálů Archivu bezpečnostních složek. Fyzické násilí bylo při zmíněném »potlačování« výnosem ministra vnitra zakázáno, ale realita byla jiná.

Oprátka na půdě

Pro Picha-Tůmu, zapáleného komunistu, spolupracovníka sovětské tajné NKVD, bylo životním posláním údajné zrádce a »nepřátele státu« vyhledávat a vyslýchat. A lidský život měl pro něj cenu stakanu vodky. Jenže ani soudruhům se moc nelíbilo, když se dozvěděli, že vyslýchaný Pichovy- Tůmovy metody nepřežil. Hlavně proto, že z mrtvoly prostě žádné informace nedostanou…

Za likvidaci tří osob bez soudu tak byl sice v roce 1953 odsouzen na 15 let, už v říjnu 1957 však politbyro ÚV KSČ rozhodlo o jeho podmínečném propuštění na svobodu. V roce 1991 byl rehabilitován, což zvedlo vlnu kritiky především mezi bývalými politickými vězni, protože ho tento akt postavil na jejich úroveň. Tíhu svých zločinů však neunesl – o čtyři roky později se oběsil na půdě svého domu v Trutnově. Jeho nejhorší činy jsou zachyceny v Archivu bezpečnostních složek.

Bedřich Wiesner: Umlácen v Chatě

Koncem roku 1949 Wiesnera zatkli pro podezření z příslušnosti k anglické tajné službě IS. Ten i přes fyzické násilí, kterému později podlehl, žádnou trestnou činnost proti ČSR nepřiznal. Po jeho smrti se vymyslela falešná zpráva, že Wiesner si zranění přivodil pádem na schodech…

Jak to probíhalo? Po vazbě na Pankráci, kam byl Wiesner po svém zatčení vsazen a kde nic od té doby nepřiznal, rozhodl Pich-Tůma, že další výslech povede osobně v objektu zvaném Chata. Do něj Wiesnera převezli 17. listopadu 1949 ve večerních hodinách. Podle jednoho z přítomných, poručíka Karla Maleny, chtěl Tůma od Wiesnera slyšet přiznání, že je agentem cizí rozvědky.

„Toto vyslýchaný stále popíral a tu se Tůma rozhodl k tomuto kroku a řekl: ,Sundat z něho vše kromě ve jménu ma: »Čistič nepohodlných« spodků a kalhot a položit na zem na jeho zimní kabát a spoutat ruce dozadu. Na to »Tomy« se »Žiletkou « uposlechli nařízení a rozkaz provedli,“ popsal Malena jen pár dní po této události.  Zatímco tři muži přidržovali Wiesnera na podlaze, Pich-Tůma mu levou rukou držel ručník a kabát přes ústa, pravou ho mlátil do žaludku.

„Během tohoto výslechu ptal jsem se Tůmy, zda se mu nemůže ničeho stát, načež odpověděl, že je to vyzkoušená metoda a že to doposud každý vydržel,“ dodal. Wiesnerova smrt tehdejšího velitele StB Jindřicha Veselého nepotěšila. „Považovali jsme za nutné Picha potrestat, poněvadž nám Wiesnerovou smrtí byl umlčen důležitý pramen zpráv,“ řekl Veselý u výslechu v březnu 1956.

Petr Konečný: Dvakrát do hlavy

Konečný měl mít informace o vrahovi komunistického funkcionáře Augustina Schramma. Když vyšetřovatelé zjistili, že o tom Konečný neví zhola nic, ztratili o něj zájem a rozhodli se jej zastřelit bez soudu. Později to prezentovali téměř jako akt milosrdenství: „Jako jeden z důvodů zastřelení Konečného bylo to, že měl následkem utažených pout porušený oběh krevní, oteklé ruce a měl dostávati otravu krve.“

Jak to probíhalo? Návrhů, jak se těla po vraždě zbavit, padlo několik. Od spálení Konečného v peci na Slovensku až po shození těla do důlní šachty na Kladensku. Nakonec Pich- -Tůma se svými pohůnky rozhodli, že Konečného zastřelí a zahrabou v opuštěném bunkru v lesích nedaleko Banské Bystrice. Na Slovensko Konečného dopravili ve zbědovaném stavu a se zavázanýma očima.

„Na kraji bunkru jsem jej dvěma výstřely do hlavy usmrtil. Po příchodu Lišky, který do té doby hlídal podél silnice, jsme tělo Konečného hodili do vykopaného hrobu, zasypali vápnem a zaházeli hlínou a hrob jsme patřičně zamaskovali,“ přiznal v květnu 1952 Pich- -Tůma vyšetřovatelům.

VIDEO: Daniel Kroupa vzpomíná zatýkání a výslechy StB.

Klement Gottwald: Rudý tyran s dýmkou již v prodeji!
Autor: Blesk

Fotogalerie
9 fotografií