7°C
Osudoví muži Nataši Gollové
(1912-1988)
V módě milovala kombinaci černé a bílé a oblékala se v salónu madam Podolské (pro který dělal manekýnu její dnešní soupeřka Jiřina Sternová). Život Nataši Golové ale černobílý nebyl. Byl barevný až běda.
Nataša Gollová zažila čtyři životní lásky. V prvním případě byla problémem vzdálenost (Francouzský dadaista Tristan Tzara) ve druhém německý původ milence (Willy Söhnel) a ve dvou alkohol (herec František Vnouček a režisér Karel Konstantin).
Protože Nataša neměla děti, její pátou životní láskou byl syn jejího bratra Ivan Hodáč (narozen 1946), jehož emigrace v roce 1968 Nataše zlomila srdce. Ivan Hodáč u Natašy několik let bydlel v bytě na Janáčkově nábřeží, vodila ho do divadla na představení. Po emigraci získal dánské občanství, je generálním tajemníkem nejsilnějšího lobistického sdružení v Bruselu: Evropského sdružení výrobců automobilů. Žije tamtéž. Mluví sedmi jazyky.
Dominantní knír pana otce
Zásadním mužem v jejím životě byl ovšem otec František Xaver Hodáč (1883-1942), jeden z nevýznamnějších politiků své doby. Začínal jako levicově zaměřený básník, pak byl studentským vůdcem, rebelem proti mocnářství, významným politikem a časem se vypracoval na generálního tajemníka svazu průmyslníků a do čela v Baťových závodech. Často prý působil dojmem, že řídí celou zeměkouli. Měl nemanželskou dceru, také herečku Marcelu Sedláčkovou, která se narodila roku 1926.
Nataša se mu narodila z manželství s malířkou Adou Hodáčovou (1883-1969), která byla dcerou Hodáčova oblíbeného profesora historie Jaroslava Golla (je po něm pojmenovaná ulice v Praze 10).
Nataša Gollová se narodila v Brně roku 1912 a její otec FX Hodáč už patřil mezi velmi zámožné muže. Jejich vztah byl ale poněkud rozpačitý nebo mu tak říkajíc „nechtěla kazit jméno“: hrála pod pseudonymem Gollová. Jeho peníze jí ale umožnily získat skvělé vzdělání, hovořila plynně čtyřmi jazyky.
Dada v posteli
Francouzsky se dokonale naučila kde jinde než v Paříži a jak jinak než od milence, kterým byl světoznámý dadaista Tristan Tzara. Seznámili se v roce 1932 po představení „Vpodvečer parného dne“, kde Nataša tančila ještě pod jménem Hodáčová. Vrtěla se asi moc pěkně, protože se záhy stěhovala do Tzarovy vyhlášené pařížské vily. Oběma bylo tehdy 20 let. Tenhle vztah pro ni byl osudový a žila z něj ještě hodně dlouho po jejím setkání s Tzrarou v Praze roku 1948.
To už bydlela rodina Hadáčových v krásném dvoupatrovém bytě v Praze na Janáčkově nábřeží.
Natašin starší bratr Ivan Hodáč (1910-1993) zažil v roce 1944 obrovskou rodinnou tragédii, když mu krátce po svatbě s rakouskou šlechtičnou umřela dvojčátka. Byl důstojníkem čs. armády a automobilovým závodníkem. Záhy se oženil znovu.
Hodný pan režisér
Na začátku Natašiny filmové kariéry stál režisér Martin Frič, když jí obsadil do epizodní role filmu Kantor ideál. Nataša v něm sice hrála „jednu ze davu“, ale Frič si ji zřejmě zapamatoval, protože u jejích největších úspěchů stál později právě on.
Rudý Vnouček
Krátce po rozpačité filmové premiéře se Nataša seznámila s hercem Františkem Vnoučkem, který byl často obsazován do rolí milovníků. Později se ale postupně překlopil do postav intelektuálů, diplomatů, případně dělníků-úderníků. Byl zapáleným milovníkem sovětského divadla. Nataša s ním žila tři roky a rozešla se sním prý proto, že se z něj vyklubal homosexuál. Proto už jen zdálky přihlížela tomu, když se stal docentem na DAMU a dostával komunistické řády a ocenění. Zemřel nečekaně v roce 1960.
Radostná okupace
Krátce po příchodu nacistů se na Natašu usmálo štěstí, které se, jak už to bývá záhy překotilo ve velkou smůlu. Tím štěstím byla milostná přízeň nejvlivnějšího filmového bosse té doby Willa Söhnela, kterého přebrala Adině Mandlové. Smůlou, že se Will Söhnel sice narodil v Čechách, ale hrdě se hlásil k Němcům, kteří ho pověřili dozorem nad filmy na Barrandově.
Adina se se Söhnelem zřejmě seznámila během natáčení filmu Kristián v roce 1939, který Willy produkoval, a v němž hrála také její budoucí sokyně v lásce Adina Mandlová, která tehdy chodila s významným podnikatelem Fredem Svítilem. Film natáčel Martin Frič. Ve stejném roce si pak střihla s Oldřichem Novým další trhák Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda.
Říkalo se, že velké role vyfoukla jiným herečkám (Mandlová, Baarová) právě kvůli svému mileneckému vztahu s Willym. Válečné období bylo vrcholem Natašiny filmové kariéry.
Válka se chýlila ke konci a každá známost s Němcem znamenala problém. Mnozí sice Willyho označovali za člověka, který držel český film nad vodou (herec Svatopluk Beneš), dokonce dostal vyznamenání, ale komunisté mu šli po krku, tak emigroval do Rakouska.
Dotěrný tyfus
Nataša cítila, že musí své proněmecké hýření odčinit, proto šla pomáhat jako ošetřovatelka do Terezína (podobně se pokusila odčinit své hříchy i Adina Mandlová). Nataša se tam ale nakazila tyfem a málem umřela. Národ i herci se proti ní spikly, tak se odstěhovala z Prahy do Českých Budějovic. Stejný osud potkal i řežiséra Karla Konstantina, kterého si Nataša roku 1947 vzala za muže.
Štěstí se na ní znovu pousmálo až v roce 1951, kdy jí zcela nezištně pomohl Jan Werich. Nebál se zariskovat a nabídl čtyřicetileté herečce roli mladičké Sirael v komedii Císařův pekař. Nataša Gollová v této vedlejší roli drtivě převálcovala své negativní komunistické hodnocení a díky tomuto úspěchu se mohla i se svým manželem vrátit do Prahy a na prkna Divadla ABC.
Už to ale nebyla ta skotačivá Nataša Gollová. Nemoc, kterou chytla při práci dobrovolnice na konci války, jí vzala mládí. Její mažel Konstanton prý dost pil, v čemž mu dost vydatně sekundovala. Ztvárnila ale ještě řadu rolí a divadlo ji dále drželo nad vodou i v okamžiku, kdy jí v roce 1962 zemřel v náručí její manžel Karel Konstantin.
Útěk synovce
Rok 1968 pro ni znamenal obrovskou tragédii v podobě emigrace synovce Ivana Hodáče (budoucí superúspěšný podnikatel).
O rok poději jí zemřela matka. Nataša, kterí bylo v té době 57 let, se stáhla do ústraní, odstěhovala se z milovaného bytu na Janáčkově nábřeží a dožila v domově důchodců v Krči.
Osazenstvo domova důchodců na ní vzpomíná v dobrém. Učila se okolí anglicky a recitovala básně. Roku 1988 měla pohřeb na vyšehradském hřbitově.
Jiřina Sternová a její vysněná pípa
(1914- 2002)
Ve filmu hrála jen dva roky, ale dá se říct, že během nich udělala díru do českého filmového světa. Proslula ale jako manekýna a tvář módních časopisů. Předváděla pro madam Podolskou, kde se oblékaly všechny tehdejší hvězdy, včetně její dnešní soupeřky v turnaji Glamour Girl herečky Nataši Gollové.
Na rozdíl od tehdejších filmových krasavic Jiřina nijak ambiciózní nebyla a vlastně jí bohatě stačilo předvádět šaty a dobře se vdát.
Byla vyjímečně fotogenická, ale žádná extra herečka, spíše se soustředila na správnou výslovnost než nějaké herecké kreace.
Na moli se jí všiml režisér Karel Lamač a dal jí rok 1938 roli ve filmu Ducháček to zařídí (hlavní role Vlasta Burian), kde hrála temperamentní dceru barona Kurta (Jaroslav Marvan). V tomto filmu poprvé a naposled vystoupila pod uměleckým pseudonymem Jiřina Sternová. Jinak hrála pod vlastním jménem Jiřina Sedláčková.
Vrcholem její krátké kariéry byla vedlejší role Elišky filmu Eva tropí hlouposti (hlavní roli v něm hrála Nataša Gollová, režíroval Martin Frič) v roce 1939. Za dva roky hrála Jiřina ve 12 filmech.
Největší pozornost bulvárního tisku ale vzbudil její film Bílá jachta ve Splitu (1939), při jehož natáčení mělo dojít k sexuálním orgiím. Film byl ve své době velmi populární, ale dnes se jeví jako úplný kýč.
Během války si už ani neškrtla kromě jediného filmu Valentin Dobrotivý (1942), kdy si na ní vzpomněl režisér Martin Frič a dal jí roli prodejčí automobilů. Zahrála si tam v Oldřichem Novým.
Na konci války se vdala za pana Jaroslava Brandejse ze slavné rodiny hoteliérů (patřil jim například hoteol Paříž na Václavském náměstí). Když pak zjistila, že ji mnohem zajímá spíše práce pro hotel než před kamerou nebo na molu, přestala hrát ve filmech úplně.
Zamřela v roce 1922 jako paní Brandejsová v Kamenici u Prahy.
