Mercedes-Benz 300 SL:

Elegantní otevírání dveří směrem vzhůru dávalo verzi 300 SL podobu letícího racka
Elegantní otevírání dveří směrem vzhůru dávalo verzi 300 SL podobu letícího racka
Autor: abl
Elegantní otevírání dveří směrem vzhůru dávalo verzi 300 SL podobu letícího racka
Elegantní otevírání dveří směrem vzhůru dávalo verzi 300 SL podobu letícího racka
Autor: abl

Jako mnoho jiných legend vznikl Mercedes-Benz 300 SL vlastně náhodou. Tento překrásný sportovní vůz je ovšem známější pod pojmenováním Gullwing, které dostal podle dveří zakotvených ve střeše. Když se totiž otevřely směrem vzhůru, připomínaly křídla racka. Auto bylo odvozeno ze závodních strojů, které zvítězily například v závodě 24 hodin Le Mans. Od sportovních speciálů se kupé pochopitelně lišilo. Mělo například vpředu jiný kryt chladiče, kola byla vybavena centrální maticí a na blatnících se objevil výrazný prolis. Nejen design byl na tomto voze pozoruhodný. Pod kapotou pracoval řadový šestiválec, který měl jako první sériově vyráběné auto v historii namísto karburátoru vstřikování paliva s čerpadlem Bosch. Motor měl výkon 214 koní a s autem bylo díky němu možno uhánět rychlostí až 265 km/hod. Když se v roce 1957 zastavila výroba po dokončení 1371 kupé, začalo se s produkcí kabrioletu. Ten se montoval pět let a vyrobilo se jich ještě o pět set více než kupé. Dnes je Mercedes 300 SL velmi ceněným veteránským automobilem. Jeho slávy si je ostatně vědoma i sama automobilka Mercedes. Před pár týdny na autosalonu ve Frankfurtu představila jakousi reinkarnaci modelu 300 SL. Vůz označovaný názvem SLS AMG by se měl stát nejrychlejším sériově vyráběným vozem značky.

Mercedes-Benz 230 SL – Pagoda:

Pagoda byla oblíbeným vozidlem filmařů. Zahrála si v mnoha filmech.
Pagoda byla oblíbeným vozidlem filmařů. Zahrála si v mnoha filmech.
Autor: abl

Hrál v mnoha filmech a pro obyvatele tehdejšího socialistického Československa se stal tento vůz doslova symbolem úspěchu a luxusu. Zkratka SL původně znamenala Superleicht (superlehký), ale později, když se ukázalo, že hmotnost těchto vozů není zase až tak nízká, Mercedes oficiálně označení změnil na Sportleicht (sportovně lehký). Tento kabriolet, známý také pod názvem Pagoda, se začal vyrábět v roce 1963. Designérům se opět podařilo vytvořit velmi elegantní karoserii, která se zdála být delší, než ve skutečnosti byla. Délku necelých 430 centimetrů totiž dnes přesahuje i velká část vozů spadajících do nižší střední třídy. Uvnitř byla ale jen dvě místa (i když existovala verze se dvěma dalšími nouzovými sedadly vzadu). Kupující si mohli vybrat, zda chtějí vůz s plátěnou stahovací nebo pevnou nasazovací střechou. Právě ta díky svému prohloubení v místech nad středem čelního skla dala autu pojmenování Pagoda. Pod kapotou byl původně šestiválcový motor s výkonem 150 koní, díky němuž bylo možné dosáhnout maximální rychlosti 200 km/hod. V průběhu let výroby (ta skončila až v roce 1971) se postupně objem motoru zvětšoval až na 2,8 litru a výkon vzrostl na 173 koní.

Mercedes W123 – Piano:
Kdo byl úspěšný a bohatý, musel v 70. letech jezdit tímto medvědem
Kdo byl úspěšný a bohatý, musel v 70. letech jezdit tímto medvědem
Autor: abl

Jedním z předchůdců dnešního manažerského Mercedesu třídy E byl model W 123. Přezdívku Piano dostal díky typickému tvaru kapoty. Ve své době bylo toto auto považováno za nejlepší ve své třídě. A není divu, vždyť jeho vývoj započal již v roce 1968, tedy osm let před zahájením výroby. Mimořádná pozornost se věnovala pasivní bezpečnosti. Například se zde objevil bezpečnostní sloupek řízení a dlouho se uvažovalo o tom, že by se již tady objevily airbagy (ty nakonec dostala až nová třída S o čtyři roky později). Piano se již v roce 1977 představilo jako ohromné kombi s pneumatickým pérováním, schopným vyrovnávat světlou výšku, existovala i verze kupé a také prodloužená verze, do níž se vešlo osm cestujících. Pod kapotu bylo možné získat některý z pěti benzinových a čtyř dieselových motorů.
Kvůli své prostornosti a dokonalému zpracování sloužil Mercedes-Benz W 123 také jako jakási pojízdná laboratoř, v níž si konstruktéři již v 70. letech minulého století ověřovali možnosti pohonu na elektřinu, vodík či zkapalněný plyn. Auto se vyrábělo deset let a z pásů sjel neuvěřitelný počet 2,7 milionu kusů.

Mercedes-Benz G:
V upravené verzi Mercedesu G jezdí například papež
V upravené verzi Mercedesu G jezdí například papež
Autor: abl

Ve srovnání s tvary současných terénních vozů vypadá tenhle mercedes tak trochu jako prehistorický ještěr. Přesto má poměrně rozsáhlé fankluby. Jeho schopnosti v terénu jsou totiž mimořádné. Vyrábí se již přes třicet let. Označení G pochází, jako ostatně prakticky všechny zkratky u Mercedesu, ze zkratky označující nějakou typickou vlastnost. Tentokrát je to Geländewagen, tedy terénní vůz. Původně bylo géčko vyvinuto pro armádu. Podvozek tvoří klasický žebřinový rám, podvozek je nad silnicí ve výši 21 centimetrů a stoupavost označuje ohromující údaj 80 procent. Původní interiér byl velmi prostinký, komfortní prvky se začaly ve výbavě objevovat až postupem let. Například v roce 1989 si zákazníci poprvé mohli hovět v kožených sedačkách, okna se ovládala elektricky a interiér zdobily dřevěné lišty. Zvětšovala se také nabídka motorů. Původní dieselový měl například výkon pouhých 72 koní, dnes je možné si objednat »géčko« i s osmiválcovým benzinovým motorem s výkonem 500 koní. Géčko se proslavilo i jinak než spolehlivými výkony na silnici a hlavně mimo ni. Například v roce 1983 Jackie Ickx vyhrál za jeho volantem Rallye Paříž-Dakar. Řadu let sloužil upravený Mercedes-G také jako papamobil.
Znak firmy Mercedes-Benz
Znak firmy Mercedes-Benz
Autor: abl