„Vše nasvědčuje tomu, že Jánošík byl homosexuál maďarského původu,“ tvrdí vedoucí expertního týmu Lázsló Fekete a důrazně popírá, že by měl jeho výzkum cokoli společného s fotbalem. Dokument, jehož pravost bude oficiálně potvrzena až po zápase Slovensko-Česko, přivedl vědce k přezkoumání matrik v rodné Jánošíkově vesnici Těrchové (Horní Uhry).

Rodiče Jánošíka: černoch a Maďarka

Podle nových poznatků se Jánošíkovy rodiče Martin Jánošík a Anna Czisniková se seznámili v Budapešti, kde vystupovali v místním cirkuse. Vrhač nožů a striptér Martin John Oshig (jak znělo pravé jméno Jánošíkova otce) přišel do Maďarska z Ghany, jeho asistentka a masérka Anna byla Maďarka.

Zápis z matriky se jménem Jánošíkovy matky Maďarky Czisnikové
Zápis z matriky se jménem Jánošíkovy matky Maďarky Czisnikové
Autor: int

Popisek k fotce: Faksimile matriky z Těrchové

"Do Těrchovej prý utiekli preto, že dúfali, že v té p****i je nikto nenájde," píše Jánošík v deníčku.

Jánošíkův otec Martin John Oshig (podobizna z Těrchové)
Jánošíkův otec Martin John Oshig (podobizna z Těrchové)
Autor: int

Popisek k fotce: Jánošíkův pravděpodobný otec Martin John Oshig (v převleku za sedláka z Těrchové)

Se svou životní láskou Tomášem Uherčíkem se mladý Jánošík (22) seznámil v v roce 1710 v romantickém prostředí Bytčanského zámku. Uherčík tu byl zavřený za loupeže, Jánošík ho měl jako císařský voják hlídat. Mezi vězněm a věznitelem se časem vyvinulo cosi, pro co se o více než dvě století později vžil název Stockholmský syndrom.

Jánošík (vlevo) byl velmi malé postavy, ale po Uhorčíkově boku rychle rostl.
Jánošík (vlevo) byl velmi malé postavy, ale po Uhorčíkově boku rychle rostl.
Autor: int

Popisek k fotce: Jánošík (vlevo) byl malé postavy ale po Uherčíkově boku (vpravo) rychle vyrostl.

Z dochovaného výslechového protokolu vyplývá, Jánošík poskytoval Uhorčíkovi „určitá dobrodiní“, dobová svědectví vypovídají o tom, že ho navštěvoval v oddělené cele i několikrát denně.

"Tomico robil, čo bolo treba," poznamenal si k květnu 1710 Jánošík.

Horská komuna

Jánošík tuto kapitolu svého života popisuje celkem podrobně, záznam připomíná slavný milostný deník Karla Hynka Máchy (pical jsem ji u kamen).

Zde je ukázka: "Urobil ****** a tiež ****, potom ma *****, keby *****, ***,****, také oné, joj!"

Jánošík v roce 1710 pomohl Uherčíkovi utéci z vězení, krátce na to zcela svlékl císařskou uniformu a dezertoval z armády za svým druhem. Uherčík byl duchovním vůdcem horské komuny citlivých mladíků, dříve většinou osamělých pastevců. Tvořilo ji pět Slováku, tři Maďaři, dva Poláci, jeden Palestinec, dvanást ovcí a jeden Čech, který byl zvláštní tím, že ve volných chvílích pěstoval hrách.

"Bola to taká doba bezstarostného otlapkavania," vzpomíná Jánošík na jedné zvlášť začouzené stránce.

Osudová ovečka

Komuna se živila drobnou zvěří (veverky), houbami, kůrou a prodejem konopných produktů. Z ovčí vlny si vyráběli paruky. Většinu času trávili civěním do ohně. Chlapci chodili nazí, pouze v zimě si šili kabáty z kapradí. Dobové kroje si oblékali jen pro zvláštní příležitosti (šerm nahřátou valaškou, svatba).

Idyla v komuně ale netrvala dlouho. V roce 1711, krátce po svatbě, se Jánošík a Uherčík pohádali o pohlednou ovečku a uražený Uherčík vyřešil milostný trojúhelník tak, že odešel do vesnice Klenovec, kde se rozhodl od základu přehodnotit svůj život a začít znovu a jinak: Oženil se se ženou, změnil si jméno na Martin Mravec a stal se policajtem.

Jánošík našel chvilkové zapomnění s mladíkem Huncagou, ale záhy se tajně přistěhoval k Uherčíkovi, u kterého se z bezpečnostních důvodů skrýval na dvoře v budce se srdíčkem. Založili u Uherčíka mírovou komunu. Společné soužití zbojníka, policajta a jeho ženy, však nemohlo zůstat dlouho utajeno. Podle některých zdrojů je udal Huncaga, který po Jánošíkově odchodu z hor bloudil údolími s ovcí na provázku a hledal svou lásku.

Tvrdě na peci

V roce 1913 se k Uherčíkovi vypravila skupina dobrovolných drábů, oděných v kůži, škrabošek a s bičíky. Obklíčili dům a pak tam vrazili zezadu právě v okamžiku, kdy byl Jánošík s Uherčíkem na peci. V deníku se nepíše, co se dělo pak, protože to Jánošík prostě nestihl.

Poslední Jánošíkova slova na svobodě prý byla: "Ja nič! To on! On ma naviedol!"

Jánošík pak byl skupinou drábů držen několik měsíců ve vězení. Zcela vysíleného ho našli s pytlíkem na hlavě roku 1713 při náhodném mravnostní kontrole. Až do posledního dechu šeptal Uherčíkovo jméno: "Uherčík je to, Tomico Uherčík, nie poliš Martin Mravec, ale zbojník Uherčík."

Tento článek je fikce a parodie. Některé historické údaje jsou sice přesné, ale vytržené z kontextu.