V osmdesátých letech jste byl sexsymbolem. Máte u ženských pořád ještě úspěch?
„Já bych tohle téma vynechal.“

Františka: Sagi vs. Pomeje: Kdo je větší pohádkář?>>>

Takže máte, nebo nemáte?
„To jsou všechno jen fámy.“

Kdysi jste chodil se Simonou Krainovou, dnes už jste zase přátelé. Jak jste vnímal aféru kolem jejího rozchodu s Jiřím Hudlerem?
„Já si nejsem úplně jistej, jestli to můžu komentovat. Je to dost smutnej příběh a Simony je mi líto. Takovéhle ponížení si nezasloužila. Ale jak ji znám, ona se z toho rychle vylíže. Slyšel jsem, že paradoxně o ni teď stoupl zájem v práci. Tak vidíte, stačí, aby se váš frajer vyspal s pár prostitutkama a letíte nahoru jak kometa.“

Krainová: Na Hudlerovu omluvu je už pozdě>>>

Nakupujete rád?
„Když něco potřebuju, tak si to jdu koupit.“

Utrácíte tedy hodně?
„Tak to vůbec netuším. Já ani nevím, kolik utratím za jídlo, za benzin. Nemám tušení. Když se mi něco líbí, tak si to prostě koupím.“

Kolik a čím si vůbec vyděláváte?
„To je dobrá otázka. Sice nevím, co je komu do toho, ale když už se ptáte, děkuju, daří se mi dobře. A vy jste asi z nějakýho časopisu, ne? Nechcete třeba vědět, s kým jsem strávil dnešní noc?“

Fotogalerie
7 fotografií


Chci.
„To už si nepamatuju. (smích)“

Chystáte se třeba už usadit? Spousta chlapů ve vašem věku už má dávno děti.
„A co když je to všechno jenom hra, co ukazuju navenek? Třeba mám manželku a pět dětí a co vy víte? Prostě jsem jednoho dne zjistil, že nemá cenu dělat se před lidma lepší a jinej. A tak toho využívám, abych si za tím vším žil vlastní život. Jsem tak vlastně pěkně schovanej.“

Nebojíte se ale, že budete jednou sám?
„Nebojím, jsem velmi společenský člověk.“ Nikdy jste nepřemýšlel třeba o svatbě a dětech? „Tak teď vážně. Řeknu vám teda pravdu. V podstatě se snažím co nejvíc chránit svoje soukromí. Jak jsem řekl, mám svou image a za tou si dělám, co chci. Řeknu jen jedno. Jsem úplně normální, takže přemýšlím o úplně normálních věcech jako kdokoliv jinej. A taky, a to vás možná překvapí, normální věci i dělám.“

Pracujete teď na muzikálu Děti ráje, kolem kterého jsou právní nejasnosti. Proč je takový problém se dohodnout?
„Já nevím. Já žádný nejasnosti nemám. Ten muzikál bude dobrej, a proto jsou z toho možná některý lidi rozhozený. Nic jinýho v tom nevidím.“

Co vás původně k práci na muzikálu přesvědčilo?
„Ono je to dost paradoxní, já vlastně nesnáším muzikály. Většina z nich mě nudí. Vydržím půlku, a to je maximum. Třeba Dracula se mi líbil, ale jen ta první půlka. Teď už ten boom muzikálů jde trochu dolů, a proto jsme my napsali Děti ráje, aby se to trochu zvedlo. (smích)“

Jak jste se tedy dostal k tomu, že jste muzikál napsal?

„To byla náhoda! Přišli Janeček a David, že hledají scenáristu. Michal věděl, že jsem točil klipy a psal k nim i scénáře, a tak řekl: Co kdyby to napsal Sagi, on je takovej vtipnej. Já jsem souhlasil. Ty písničky jsou naše historie, všichni intelektuálové na vejškách blejou nad Michalem Davidem a večer ho ožralý zpívaj. Scénář jsem podřídil písničkám. Všechno do sebe pasuje. A Michalovi se to zalíbilo.“

A proč se teď tedy produkce hádají o práva?
„Tak to netuším. Já žádnej problém nemám. Vždyť se rozhlídněte. Sedíme v divadle, kde se normálně zkouší a všechno běží, jak má. Já jsem spokojenej!“

V muzikálu máte svoji první divadelní roli. Jak se vám líbí hrát na divadle?
„Je to zvláštní, jsem v podstatě antidivadelník. Od konzervatoře jsem se divadlu zdárně vyhýbal. Nechtělo se mi uchlastávat v divadelních barech a čekat, až mi někdo přidělí roli. S Lukášem Vaculíkem tady hrajeme diskžokeje, prolínáme celej ten příběh. Je to docela dobrý, začalo mě to bavit.“

Nepřijdete si na svoji první divadelní roli už trochu starý?
„Nikdy není pozdě začít. Na počátku své divadelní kariéry se cítím poměrně dobře. Je to takový nový svěží vánek do mého života. Cítím, že jsem dostal svou opravdu životní roli.“

Umíte být taky někdy vážný? Vy si tu celou dobu děláte ze všeho legraci.
„Život je krásnej, tak proč si tu legraci nedělat?“