Co vám tak vadí na intelektuálech?
„Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale dost mi vadí rozumbradové, kteří vědí, jak zorganizovat svět, jak by to všechno skvěle fungovalo, kdyby je ten svět poslechl. Ale on je neposlouchá. Naštěstí.“

Intelektuálové asi nejsou zrovna nadšeni mnohými texty vašich písniček…
„A víte co? Je mi to úplně jedno. Ať se ze sloganu Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc…třeba staví na hlavu.“

Tehdy jste vyšel z nějaké osobní zkušenosti s vnadami obyvatelek této pražské části?
„Zrovna u téhle písničky ne. To byla taková zasutá vzpomínka na první máj z dětství, kterou jsem trochu poupravil. Jak vždycky v průvodu skandovali: My jsme z Dejvic, nás je nejvíc!“

Ale určitě jste v mládí čile testoval, která tam toho má nejvíc…
(směje se) „Ale jo, ve dvaceti jsem byl ochotný jít kvůli sexu pěšky z Dejvic na Jižák a v noci zpátky, což je nějakých patnáct kilometrů tam a patnáct zpět… Taky jsem se ženil až jako zkušený a zralý muž ve 32 letech. A vydrželo nám to dodneška. Letos oslavíme už 33 výročí.“

Vy si snad i vzpomenete na výročí svatby…
„Jasně…A to díky tomu, že mám na konci prosince takovou kumulaci různých výročí. 25. prosince mám narozeniny já, 26. starší syn svátek, 28. narozeniny tchyně a 29. máme výročí svatby.“



Dáte k dobru recept na tak dlouhé manželství?
„V první řadě jsem měl dost kliku, že jsem potkal takovouhle krásnou ženskou, která mě navíc chtěla…Pak taky není z oboru, to je velký klad, zabývá se mikrobiologií. No a jak jsem už řekl, ženil jsem se jako zralý muž…“

A co takhle vzájemná tolerance?
„Tolerance? Co je vám platná tolerance, když za vámi přijde vaše partnerka a řekne: Tady mám Karla, ty si sbal raneček a jdi do pr…(směje se) Tady je mi tolerance houby platná.“

Myslíte, že jste si byli za ta tři desetiletí věrnými partnery?
„Nevím samozřejmě, jestli někdy někoho měla, ale nikdy mi nedala najevo něco takového jako: Pozor, já jdu za nějakým jiným frajerem…Já jsem jí to taky nikdy nedělal a nevzbuzoval jsem v ní nějaký žárlivosti…“

To zní přímo idilicky, vy to snad spolu do důchodu doklepete…
„To jsme doklepali, už jsem penzista! Ale jinak na tohle prognózování, co bude a nebude, nejsem. Plánovat si v mém věku třeba na rok dopředu je blbost.“

Mimochodem co říkáte vašim vrstevníkům, co opustili své partnerky a nabrnkli si o 30 let mladší?
„Mně to přijde humorný, i když vím, že je to pro chlapa lákavý. Ještě když takovou mladou holku sbalej a jsou s ní někde jednou, proč ne…ale že si je berou!? To mi připomíná vtip Felixe Holcmana: Prosím vás, když se chci napít piva, tak si nekoupím celej pivovar!“ (směje se)

Vy jste proti takovým úletům imunní?
„To nevím, ale podle mě nemá cenu machrovat, že je mi dvacet. Dávám si pozor, aby mě nějaká takhle neuháněla. Nemám na starý kolena zapotřebí shánět modré tabletky, abych mohl jako tihle chlapi podat výkon, jaký se od nich očekává. Huntují si tělo zbytečně…“

Máte nějakou metodu, jak se bránit svodům?
„Vždycky si vybavím slova mého kamaráda, koulaře Jaroslava Brabce: Podívej se do občanky, než začneš blbnout.“

Vidím, že máte v 64 a půl letech jasno o životě… Jak se vlastně cítíte?
„Je to v pohodě. Myslím si, že i tenhle věk přináší nové věci, pozitiva. Věkem jsem dědek, mám snad díky tomu větší nadhled, na druhou stranu netrpím stařeckým nihilismem, že všechno stojí za hovno.“

Berete sice už důchod, jak jste řekl, ale pořád pracujete, ne?
„Koncertuju s Yo Yo Bandem, živit se tím vyloženě nedá, ale že bych umíral hlady, to taky ne. Doby, kdy jsem hráli 30 koncertů za měsíc jsou už dávno pryč, teď máme tak 60 vystoupení ročně. Jak hrajeme už tolik let, tak nás už kdekdo viděl a slyšel. No a taky zpívám v několika muzikálech v Divadle Kalich. Zrovna minulý týden jsem dostal novou roli v Robinu Hoodovi, začneme zkoušet v červenci a 1. září je premiéra.“

Jakou jste dostal roli?
„Takovýho lesního skřeta. (směje se). Má tam jednu výraznou swingovou písničku, tak jsem v pohodě.“

Kdysi taková hvězda a teď hrajete v muzikálu skřeta… Není to pro vás trochu málo?
„Ne, proč?! Já už jsem si svou slávu prožil a jsem takhle spokojenej. Mám dvacetkrát za měsíc každý večer práci, to mi stačí. Co si může důchodce víc přát?“

Fotogalerie
1 fotografie