Adventní neděle se označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, to vím od manželky, která si na to potrpí, dokonce vystřihuje různé krabičky, plete symbolické punčochy a každoročně mě nutí vyrábět betlém. Čas od času jí vyjdu vstříc.

A tak jsem vyrobil z moduritu a pivních zátek rybí betlém, kde byl Ježíšek zpodobněný jako jikra, svatý Josef jako kapr a Marie jako štika.

„Ježišmarjá! Co to je za výlov!“ křižovala se žena.

„Ryby jsou křesťanský symbol,“ bránil jsem se.

„Jako že Marie počala třením?“

Svatá trojice

Naše děti už se dávno Mikuláše nebojí, ale já si pořád tu vypečenou trojici zvu. Zavolám na inzerát, který kdosi věší na domovní nástěnku, a pak předstírám, jak jsem překvapený, že jsou ZASE tady. „Bu bu bu!“ mektá čert, který je cítit vším možným, jen ne sírou, a už ani nechce básničku, ale rovnou štamprdli.

Po několika panácích se shodneme, že je třeba, abych posílil jejich řady, že jsou čtyři víc než tři a že mušketýři byli taky čtyři, i když vlastně tři. A trpaslíků, těch bylo! Ech!

Beru ze skříně starý manželčin kožich, nasazuji včelařskou masku po dědovi. Žena chce vědět, co že to dělám, že jestli se chystám s tou partičkou navštěvovat děti ve slušných rodinách, abych na to rychle zapomněl.

Mumlám, že tu svatou trojici jdu jenom vyprovodit a že jsem hned zpátky. Pro jistotu narychlo navlékám svému psovi motýlí křídla z dětského karnevalu. "Ehm, venčit," kompletuji svůj seznam výmluv.

Klouže to

Před domem zjišťujeme, že je už hrozná tma  a strašně to klouže a těžko bychom došli dál, než k Brejchům, jejichž okna svítí do ulice jako světélko naděje v hlubinách marnosti.

U Brejchů je jářku v převleku každý druhý, sedí tam nejmíň deset Mikulášů, pět andělů a dvacet čertů. Za včelaře jsem tam sám, ale také u některých dalších hostů lze jen těžko poznat, v převleku za jakou postavu dnes po polednách vyšli do ulic.

Barvy vánoc jsou červená a bílá, proto pijeme griotku a vodku, občas to prokládáme zelenou, jakože chvojí.

Hořící anděl

Jeden z andělů, jehož křídla už dávno povadla, sedí na baru a od západu slunce se prý marně pokouší vyslovit slovo „eschatologický“. Několikrát přitom poprskal pana Brejchu, který ho nakonec donutil aby si sedl ke kamnům.

Jiný z andělů, zřejmě žena, se snaží tančit na stole a dva Mikuláši se musí jako o jeho přízeň šermovat holemi. Jejich marný boj končí až zvoláním prvního anděla: „Pomóc! Hoří mi hábit!“ Bitka tak končí společným hašením.

Letošní Mikuláš sice vyšel na bronzovou neděli, ale stejně jsme byli všichni na plech.

Pokračování příště