5°C
Pane profesore, souhlasíte s tvrzením, že chirurgie je dost velká řezničina?
(usmívá se) „To ano, člověk musí být trochu otrlý. To k tomu patří, je to tvrdý obor. Ale jak vidíte na mé postavě, chirurg nemusí být stokilový řezník, je to o houževnatosti.“
Odhalme pro naše čtenáře základní taje transplantací. Když přenášíte pacientovi nějaký orgán, je to navždy, nebo se musí po určité době vyměnit?
„Tělo si někdy na nový orgán zvykne tak, že pak pacient ani nemusí brát léky proti odhojování orgánu (imunosuprese). Ale to je velmi vzácné. Většinou dochází postupně k odhojování a třeba u ledvin jich po deseti letech funguje jen asi větší polovina. Jdou ale naštěstí snadno retransplantovat.“
Nefunkční orgány se z těla vyjímají?
„To je trochu komplikované. Nefunkční ledvinu většinou necháváme uvnitř těla. Naproti tomu játra musíme vyjmout. Ta nová vydrží mnohem déle než ledviny, někdy i celý život, ale zase se obtížně retransplantují.“
Zvoní telefon: „Adamec… nemohu, mám tu novináře… a od 12 transplantuju… je to kombinovaná operace, takže tak za sedum hodin budu na telefonu…“ zavěsí
Tak to máme jen hodinku, musím nasadit rychlejší tempo. Jak dlouho trvá v průměru taková transplantace?
„Ledvina tak hodinu a půl, slinivka kolem čtyř hodin, stejně jako játra. Ta jsou také nejsložitější, je tam nejvíc napojení.“
Operace jsou asi velmi drahé?
„To ano, nejdražší je transplantace jater, ta přijde i s pooperační péčí na více než milion korun. Pojišťovna tyto zákroky hradí. A to je dobře. Jen pro srovnání, třeba v Rakousku jsou transplantace více než dvakrát dražší než u nás.“
Stačí transplantovat jednu ledvinu?
„Za normálních okolností ano, pokud ale transplantujete dospělému ledviny malého dítěte, dáváme obě.“
Jsou dárci třeba i sedmdesátiletí lidé?
„Ano, zcela běžně.“
A když se dospělý orgán transplantuje dítěti?
„Třeba játra, tak se musí zmenšit, samozřejmě. A ony pak rostou s tím človíčkem.“
Kolik lidí tvoří transplantační tým?
„Od okamžiku, kdy zazvoní telefon, že máme dárce, se do transplantačního procesu zapojí asi šedesát lidí, včetně řidičů, anesteziologů, sestřiček či chirurgů. Takových týmů je u nás několik, protože musí být připraveny stále.“
Pouštíte si při operacích hudbu, jak to někdy vidíme třeba v amerických seriálech?
„Ano, při několikahodinových operacích je potřeba se nějakým způsobem odreagovat a hudba má skvělé relaxační účinky.“
Předpokládám, že si pouštíte spíš Smetanu nebo Bacha než Metallicu…
„To byste se divil! Posloucháme všechno, od vážné hudby třeba až po vámi zmíněný metal.“
Jak dlouho vydrží přenášený orgán mimo tělo?
„Ledvina vydrží až 30 hodin, játra 20 hodin. Čím dříve se podaří orgán transplantovat, tím lépe pro nástup funkce orgánu v novém těle.“
Jak dlouho trvá, než transplantovaný orgán naskočí?
„Dá se říct, že začne fungovat okamžitě. To platí hlavně o srdci. U ledvin jsou někdy opožděné funkce. Játra jsou chemická továrna, kde se musí každá buňka zamyslet a pak tvořit. Už na operačním stole třeba vidím, že tvoří žluč.“
Kde se berou dárci, z nehod?
„Dárců z nehod je málo, asi jenom deset procent. Takže dárci jsou většinou lidé, co mají mrtvý mozek a orgány fungují. Nejvíc dárců je, když praskne nějaká mozková výduť, lidově mrtvice. Z autonehod jsou většinou lidé tak zranění, že ty orgány nemohou poskytnout.“
O motorkářích se říká, že jsou častými dárci orgánů. Jiní lidé jim ale naopak říkají jogurťáci, jak je to tedy?
„Tak bych to nechtěl nazývat, ale je pravda, že těchto dárců je velmi málo. Motorkáři jsou obvykle tak zranění, že jejich orgány nelze použít.“
Jestli mám dobré informace, tak vy sám jste motorkář!
(usmívá se) „To je pravda, mám harleye, ale určitě nejezdím rychle a jako blázen, je to o skvělém pocitu z jízdy.“
Na kole také jezdíte?
„Ano, a samozřejmě vždycky s helmou… A asi vás bude zajímat, že máme dost dárců cyklistů, kteří jeli bez helmy…“
Když mluvíme o dárcích… V některých zemích prý není z náboženských důvodů možné dárcovství z mrtvých lidí.
„Ano, to je třeba Japonsko nebo země Středního východu, kde mají v náboženství převtělování. Tam funguje jen dárcovství od živých dárců a je velmi rozvinuté. U ledvin je to celkem bez problémů, ale třeba u jaterních štěpů je dost velké riziko pro dárce.“
A co lidé v Česku, kteří se zapsali do registru nedárců orgánů?
„Těch je zanedbatelné procento, několik stovek. Dokážu je pochopit.“
Existují nějaké pořadníky čekatelů na transplantaci?
„Ano, samozřejmě. A hlídá to koordinanční centrum transplantací, které sleduje, kdo a kdy jaký orgán dostane.“
Žádná protekce?
„Tam se nedají žádné posuny a přednosti dělat, protože jsou stanovena přísná kritéria, například jak dlouho čeká, velikost orgánu, krevní skupina atd. obodují a počítač vybere, koho máme transplantovat. U transplantace když třeba sníte muchomůrku zelenou, máte pár dní života! Tak samozřejmě ten člověk předběhne jiné čekatele.“
Jak vidíte klonování?
„Už transplantace jsou trošku proti přírodě a tady už nás asi nechce pustit dál. Pak by si ti majetní vyměnili celé tělo a byli by zase mladí a krásní, a to asi někde musí skončit. Že by se pěstovaly náhradní díly, tam budoucnost zatím nevidím. Asi to půjde tím směrem, že se vyvinou léky, které způsobí, že tělo nepozná, že má transplantovaný orgán.“
Mají vlastně transplantace nějaké limity? Co třeba mozek?
„Mozek by se technicky dal také transplantovat, tam ale hraje hlavní roli časový faktor. Nikdo není schopen do 10 minut, to je přibližně doba, co vydrží lidský mozek bez poškození mimo tělo, transplantovat tento orgán. Po několika minutách mozková buňka umře.“
A nejde jej třeba napojit na nějaký umělý oběh jako třeba srdce?
„Zatím to není vůbec vymyšlené, zatím to nejde...“
A bude to podle vás jednou možné?
„Myslím si, že to příroda nepřipustí. Srdce je sval, játra chemická továrna, tam to podle mě příroda povolila, ten přenos, ale myslím si, že u mozku to nepovolila. Navíc je to otázka i fi lozofi cká a etická, přenos inteligence, duše... Možná to jednou bude možné technicky, ale zda se to bude dělat...“
Je pravda, že transplantace může zachránit život pacientům s rakovinou?
„To je velmi rozšířený názor a bohužel musím říct, že to tak není. Můžeme transplantovat jen játra s malým nádorem. Mně třeba hodně píšou lidé s rakovinou slinivky, abychom je transplantovali. Ty rakovinné buňky tam už ale někde bydlí a my bychom to tím zákrokem a následnou imunosupresí ještě urychlili.“
A diabetikům pomůže transplantace?
„Ano, transplantujeme asi 25 slinivek ročně. Lékařské konzilium ale musí určit, zda se tím člověku zlepší kvalita života. Místo inzulinu pak musí brát léky proti odhojování nové slinivky. Perspektivní možností je metoda, při které se ze zdravé slinivky berou ostrůvky buněk a ty se transplantují do jater a produkují pak inzulin. To už také umíme.“
Čím vás tenhle obor tak přitahuje?
„Fantastický pocit uspokojení! Navíc ten adrenalin… Když jsem hrával závodně fotbal, tak to byl vstřelený gól, tady je to úsměv lidí. Měl jsem štěstí, že jsem začínal program transplantací u dětí. Když vidíte nemocné žluté dítě, co má nefunkční játra, a za tři měsíce vám rodiče pošlou jeho fotku, jak si někde šťastné hraje s míčem... Ten pocit se nedá popsat.“
