Blesk.cz uvádí Tedův příběh na pokračování pravidelně každý čtvrtek

„Jak jsem řekl, místnost byla kulatá. Strop, zdi a podlaha byly ohnuté a splývaly do sebe... jako kdybyste byli v nějaké zploštělé bublině. Zdi, strop ani podlaha se od sebe nijak neoddělovaly.

Nebyly tam žádné rohy, nikde vůbec žádná hrana. Všechno bylo stejné, dokonce i ta konzole uprostřed byla zakulacená a byla součástí lodi. Nebyly tam žádné švy. Hlava mi klesla opět na kolena a plakal jsem... Tohle již bylo příliš, a já tu nechci být ani minutu. Konečně, začal jsem mít temno před očima.

Moje paměť otevřela mnoho dveří, které byly zamčeny, když jsem se snažil najít odpovědi na to, čeho jsem se to stal součástí. O svém setkání jsem řekl přátelům. Neřekl jsem jim všechno. Je těžké o tom mluvit s lidmi, kteří něco takového nezažili.

Cítil jsem se sám, bez porozumění. Nejlepší pro mě bylo, že jsem o tom přestal přemýšlet. Ale jednou přijde doba, kdy my všichni budeme čelit pravdě a nebude záležet na tom, jaká bude.“

-KONEC-

 

Zdroj:

http://takenbythegreys-abductions.blogspot.com/
http://www.exopolitika.cz