Dobové prameny říkají, že Karel Čurda ze Staré Hlíny u Třeboně byl nejmladším ze šesti dětí. Po pěti letech základní a třech letech měšťanské školy z domova odešel a pracoval jako dělník. Vojnu si odbyl u pěchoty v Jindřichově Hradci a Třeboni, stal se délesloužícím, ale po okupaci Němci v roce 1938 ho propustili. Krátce pracoval jako dozorce finanční stráže v Lošově na Olomoucku a na jaře 1939 přešel hranice do Polska, chtěl bojoval s Němci.

Voják

Odjel spolu s ostatními do Francie, kde byl v srpnu přijat do cizinecké legie, a v červenci 1940 přeplul do Anglie, kde sloužil u automobilové roty. V září roku 1941 byl poslán do kurzu útočného boje ve výcvikovém středisku Garramour ve Skotsku, kde už byl připravován k vysazení do protektorátu Böhmen und Mähren. Naučil se i skákat padákem a obsluhovat vysílačku.

Už tehdy jeho velitelé upozorňovali na Čurdovy vady charakteru – sebestřednost, sobectví, váhavost a ovlivnitelnost vnějším prostředím. I přesto byl ale vybrán do skupiny Out Distance a v březnu 1942 spolu s Adolfem Opálkou a Ivanem Kolaříkem seskočil do vlasti.

Parašutista

Místo u Jičína je ale vysadili u Telče a velitel Opálka rozhodl – každý půjde nejprve k příbuzným a pak, po zjištění situace, se sejdou v Praze na krycí adrese. Čurda se dostal ke své matce na Třeboňsko a odtud, po zhruba měsíci, se přemístil do Prahy.

Spolu s Opálkou a dalšími parašutisty (Kolařík se zastřelil po obklíčení gestapem) plní úkoly exilové londýnské vlády – sbírají informace o válečné výrobě v Čechách, rozmisťují navigační majáky pro britské. a americké bombardovací svazy, získávají lidi ke spolupráci.

Atentát

Z Prahy do Nové Hlíny k matce odjel Čurda den po atentátu na Heydricha, a protože o jeho »přemístění« velitel Opálka nevěděl, je možné říci, že Čurda prachsprostě dezertoval.

V protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo a Čurda si na půdě rodného domku zřídil skrýš. Matka mu nosila noviny, poslouchal rozhlas. Věděl o teroru po odstranění Heydricha, o popravách českých vlastenců i o vyhlášení dočasné amnestie (do 18. června) pro ty, kdo parašutisty prozradí.

Fotogalerie
15 fotografií

Zrada

Matka i sestra na Čurdu naléhaly, aby amnestii využil, a tak nejprve napsal anonymní dopis četnické stanici v Benešově. Stálo v něm: „Zastavte zatýkání a popravy, ježto pachatelé jsou jistý Gabčík ze Slovenska a Jan Kubiš, jehož bratr je hostinským na Moravě.“

Jenomže se nic nestalo, četníci nereagovali. A tak Čurda odjíždí 16. června do Prahy. Tam nejprve šel na svoji krycí adresu, k manželům Svatošovým, ale nikoho nezastihl. Pak zamířil k sídlu gestapa do Petschkova paláce. Komisař Heinz Jantur o jeho příchodu sepsal protokol a Čurdu předal k výslechu vyšetřovateli Georgu Gallusovi.

Čurda poskytl Němcům dobrovolně, bez fyzického nátlaku, neřku-li mučení, adresy lidí, kteří v Praze pomáhali parašutistům. Nejen Kubišovi a Gabčíkovi, kteří Heydricha zabili, ale i ostatním. 24. června Němci vyvraždili Ležáky, mnoho tisíc popravených dodnes nikdo přesně nespočítal, jen na pražské střelnici v Kobylisích bylo popraveno téměř šest set lidí.

Následky Čurdova děsivého strachu byly víc než tragické. Má na rukou krev, která prolita být nemusela. Stačilo jen nezradit.

Ze zrádce agent provokatér

Čurda dostal za zradu kromě peněz od gestapa i novou identitu a falešné doklady. Stal se z něj Karel Jerhot, oženil se s Němkou (snad se jmenovala Eichlerová) a dokonce s ní zplodil syna.

Pražské gestapo Čurdu – Jerhota využívalo jako agenta-provokatéra. Pod maskou parašutisty z Londýna se vtíral do odbojových organizací a předával informace Němcům. Má hlavní vinu na postřílení skupiny parašutistů Antimony a na zatčení Františka Pospíšila ze skupiny Bivouac.

Stal se z něj alkoholik a zřejmě pod vlivem kořalky se 5. května 1945 přihlásil na četnické stanici v Manětíně s tím, že pracoval pro Němce. Táhlo z něj, a tak ho četníci poslali domů. Informace o něm ale nezapadla a 17. května ho zatkli.

Smrt

Jeho zrada byla postupně objasněna a 29. dubna ho mimořádný lidový soud v Praze odsoudil k trestu smrti. V tentýž den v 11:57 byl popraven oběšením na dvoře pankrácké věznice.

Jeho žena i se synem se mohli vystěhovat do Rakouska a žádné zprávy o nich od té doby nejsou.