„Můj tatínek, když se dozvěděl, co se v Lidicích děje, tak se nevrátil z práce, ale schovával se v lesích. Dostal však hlad a chtěl si koupit chleba. Bohužel při tom narazil na nějakého úředníka a ten ho udal gestapu. Spolu s některými dalšími obyvateli ho pověsili,“ vypráví Jiří.

Spolu s dalšími sedmi malými dětmi se pak dostal do kojeneckého ústavu v Thomayerově nemocnici. „Ve třech letech si mě k sobě vzala teta, starší sestra matky, a vychovala mě,“ dodává s tím, že nejvíce vzpomínek v něm vyvolává socha lidických dětí. „V jednom z děvčat jako bych viděl svou sestru,“ řekl Jiří Pitín.

Co se tehdy stalo?

Tragédii, při které přišlo o život 340 obyvatel, předcházel atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha dne 27. května 1942. O týden později se dostal majiteli továrny na baterie ve Slaném do rukou dopis, který byl adresovaný jeho zaměstnankyni Anně Marusczákové. Na základě obsahu sdělení si Annin nadřízený myslel, že je autor dopisu zapleten do atentátu, a tak informoval gestapo.

Fotogalerie
6 fotografií

Při následném výslechu Anna mimo jiné zmínila, že autor dopisu ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna. Tato informace, za kterou stál jeden velký omyl, způsobila, že 9. června Lidice obklíčily jednotky SS.

Druhý den ráno vojáci zavraždili 173 místních mužů a celou vesnici vypálili a srovnali se zemí. Lidické ženy a děti byly z větší části povražděny v následujících dnech. Na převýchovu jich byl poslán pouze zlomek, ostatní skončily v koncentračních táborech.

Dnes už na místě starých Lidic stojí nové Lidice. Dřívější území bylo prohlášeno národní kulturní památkou. Součástí místa je i muzeum a bronzové sousoší 82 lidických dětí.