Artěk postavili v roce 1925 na pobřeží Černého moře nedaleko města Gurzuf na dnešní Ukrajině. Zprvu měl sloužit dětským pacientům s tuberkulózou a byl navržen jen pro osmdesát dětí. V době II. světové války se v něm rekreovali také sirotci po válečných hrdinech.

Artěk v roce 1927. Uprostřed jeho zakladatel Zinovy Solovyov
Autor: Archiv

Po radikální přestavbě v padesátých letech se stal největším dětským táborem na světě: skládal se z deseti táborů, ležel na ploše 3,2 kilometrů čtverečních a stálo v něm přes 150 budov. Zahrnoval tři nemocnice, školu, filmové studio, tři plavecké bazény, sportovní stadion se 7 000 sedadly a spoustu hřišť.

 Díky příznivému podnebí mohl Artěk hostit pionýry z celého světa po celý rok. A že jich jezdilo! Za celou dobu jeho fungování ho navštívilo na milion dětí, z toho 13 tisíc ze zahraničí. V dobách největšího boomu to vycházelo až na 27 tisíc pionýrů ročně.

Rekreační objekt u moře v Artěku (1970)
Autor: Archiv

Artěk ve vzpomínkách československé pionýrky

O prázdninách v Artěku snilo mnoho pionýrů i z tehdejšího socialistického Československa. Získat „umístěnku“ ale nebylo vůbec snadné. Komu se přece jen dostalo té cti, mohl být realitou tamního tábora poněkud zaskočen, jak vzpomíná jedna z českých pamětnic, Jitka Dolejšová:

Povinné kolektivní opalování chlapců
Autor: Archiv

 „První šok nás čekal při vstupní lékařské prohlídce. Svlečení do naha byl zvláště pro nás nejstarší, tehdy už čtrnáctileté slečny, dost ponižující. Lékař, který vypadal spíš jako laborant, v bílém plášti a podivné bílé čapce, nás ještě změřil a zvážil a zanesl naše parametry do připravených tabulek. Pak nás čekala prohlídka ostříhaných nehtů a kontrola, zda nemáme vši nebo jiné breberky. Další překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Každý z nás vyfasoval balíček erárního oblečení, které bude údajně během pobytu měněno. Prý se tak setřou sociální rozdíly, vysvětlovali nám.“

 Domy, kde děvčata měla strávit nezapomenutelné prázdniny, tvořil komplex čtyřpatrových paneláků. Spalo se většinou po dvanácti v neútulné velké místnosti s bílými, holými zdmi a kovovými postelemi.

Záchod? Díra v zemi

 „Sociální zařízení – to byl jeden prostor, rozdělený dřevotřískovou deskou na část koupelnovou a záchodovou. Tu záchodovou tvořil „turecký výmysl“ – díry v zemi se šlapkami. Jednotlivé kóje byly odděleny překližkami asi metr vysokými, takže o nějakém soukromí nemohlo být ani řeči. Sprchy odděleny nebyly,“ líčila své zážitky někdejší česká pionýrka.

 V areálu se děti musely pohybovat jen v organizovaných útvarech a na zapískání píšťalky se střídavě slunit na betonové pláži a máčet v moři. „Za pět minut se na hvizd píšťalky děti obrátily na břicho, následoval levý, pak pravý bok. Jako kuřata se předpisově opékaly dvacet minut a pak se šla na zapísknutí vykoupat,“ popsala táborovou disciplínu u moře Dolejšová.

 Papaláši a celebrity

Branami Artěku prošlo v dobách jeho slávy mnoho slavných osobností, většinou se však jednalo o návštěvy komunistických papalášů. Artěk třeba navštívili Stalin, Chruščov i Brežněv, ale i Fidel Castro nebo Indíra Ghándhiová, v nedávné době pak Putin. Děti ovšem zažily i návštěvy nepolitických celebrit, například prvního kosmonauta Jurije Gagarina, jehož skafandr a vesmírný pokrm (boršč v tubě od zubní pasty) je dodnes na Krymu k vidění v tamním muzeu kosmonautiky.

Samantha Smithová při návštěvě Artěku
Autor: Archiv

 Vůbec ale nejslavnějším návštěvníkem Artěku byla americká dívenka Samantha Smithová, která od raného dětství trpěla strachem z jaderné války. Napsala proto dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Juriji Andropovovi, jestli by s tím něco neudělal. Ten dívku pozval i s rodiči do místa, kde měla poznat autentický život za železnou oponou – do Artěku. Vypravila se tam v roce 1983 a pobyla tam 15 dní, aby pak po svém návratu šířila po celém světě poselství o smíření mezi oběma velmocemi.

Artěk málem zkrachoval

Sláva pionýrského tábora utrpěla těžkou ránu po pádu komunismu a rozpadu SSSR, kdy Artěk připadl nezávislé Ukrajině. Sice dál sloužil k rekreaci, ale jeho obrovské kapacity se nedařilo naplnit.

Vladimír Putin při návštěvě Artěku v roce 2001
Autor: Archiv

Na konci roku 2008 se dostal do těžkých finančních potíží a hrozil mu zánik. Kvůli protestům ruských obyvatel, kteří obviňovali ukrajinskou vládu, že chce Artěk obětovat zájmům bohatých oligarchů, aby mohli získat lukrativní pozemky u Černého moře, uvolnila tehdejší premiérka Julia Tymošenková na záchranu proslulého tábora 8 milionů dolarů ze státní pokladny.

V roce 2010 se v táboře, který se nyní jmenuje Mezinárodní dětské centrum, rekreovalo na 35 tisíc dětí z Ruska, Ukrajiny a dalších zemí. Češi se tam znovu o tábora na věčné časy zmocní Putinovo Rusko. Jak s ním ale naloží, je otázkou.