Různé choroby související s láskou řešila i tehdejší medicína. Na nemoc z nešťastné lásky – což byla v šestnáctém století uznávaná diagnóza – se doporučovalo pustit žilou, ale univerzálním lékem byl prostě sex.

Výzkumem řady lékařských zpráv z té doby, různých záznamů a předpisů se zabývali vědci z University of Bristol. Nemoc z nešťastné lásky se dokonce řešila v nemocnicích. S chorobou spojovali lékaři různé symptomy – deprese, záněty těla, excesivní erotickou touhu, iracionální myšlenky a ztrátu sebekontroly.

Nemoc z nešťastné lásky znamená neopětovanou nebo zakázanou lásku nebo zármutek ze zlomeného srdce. Lékaři v době renesance předepisovali různé lektvary, diety, mentální cvičení a poslech hudby. U vážnějších případů se pouštělo a žilou doporučovalo odvádět z těla semeno. Ale podle většiny odborníků byl nejúčinnějším lékem sex.

"Nemoc z nešťastné lásky byla často láskou mezi dvěma jedinci různého postavení, když se bohatý člověk zamiloval do služky nebo chudé dívky, ale společnost jim nedovolila lásku vyjádřit," tvrdí doktorka Lesel Dawson z University of Bristol, jež se výzkumem historické diagnózy zabývala.

"Podle moderních autorů sex vyhnal ze zamilovaného nadbytečnou krev a semeno, které se v těle hromadilo a hnilo, tím došlo k uvolnění nebezpečných výparů, které mohly působit melancholii," dodala Dawson ve své studii.