Večer doslova padáte únavou. Jediná myšlenka, která vás ještě dráždí, je ta na dobrou knížku, pěkný film nebo telefonát kamarádce. Ale především toužíte po tom v klidu se vyspat. Cože? Sex? Proboha, ne! Dnes večer ne! Je večer. On si čte v posteli, ona je už hodinu v koupelně. Muž slyší téct sprchu, představuje si nahé ženské tělo. Má chuť na milování. Když se otevřou dveře koupelny, ovane ho dráždivá vůně. Je vzrušený. Přitulí se k partnerce, ale ona ho jemně odstrčí se slovy: "Dnes ne, miláčku." Jaká reakce může podle vašeho mínění následovat? Muž zareaguje chováním někde na hranici mezi agresivitou a depresí. Slova partnerky na něho působí jako bití na psa. Cítí se nemilovaný, odstrčený a ona ho musí přesvědčit o své náklonnosti. Odmítnutí totiž vyvádí muže z rovnováhy, takovou situaci zvládá jen velmi těžko. Co mu víří hlavou? Muž, který dostane od partnerky košem, podlehne pochybnostem a začne se zaobírat sám sebou: "Nejsem snad dobrý milenec? Má někoho jiného? Nelíbilo se jí snad milování se mnou? Předstírá orgasmus?" Sexuální výkonnost hraje v životě muže velice důležitou roli. Někteří začnou hledat příčinu odmítání ve velikosti svého penisu. Muž totiž považuje touhu ženy po milování za potvrzení její lásky. Sex je pro něho jednoznačným důkazem. Přitom ale za odmítavým postojem ženy k milování se často skrývá úplně banální příčina. Stres v práci, únava, zdravotní problémy nebo jednoduše jen fakt, že nemá na sex zrovna chuť. Důvod k nevěře? Důležité je, aby žena uměla muži celou situaci vysvětlit. Ovšem takováto vysvětlení zase bývají často odmítaná. Muži pak volí »vyčkávací taktiku». Ještě jeden pokus a dost. Pokud jsou napříště úspěšní, všechno je v pořádku. Ale bože chraň, když je žena odmítne i podruhé. To se potom rozhoří bláznivý kolotoč podezřívání, výčitek a v domácnosti vzniká napjatá atmosféra. Někdy dochází k agresivitě nejen vůči partnerce, ale i k sobě samotnému. »Vytočený« muž se vydá na rychlou jízdu autem nebo se jde opít. Záleží na typu osobnosti. Existují i muži, kteří se ponoří do sebe nebo jsou v depresi. Jiní jsou zase náchylnější k nevěře. Ospravedlňují se sami před sebou tím, že nejde o skutečnou nevěru, ale jen o uspokojení pohlavního pudu. Co má žena dělat? Dnešní ženy jsou mnohem sebevědomější než kdysi. Svoje přání vyjadřují otevřeně a méně se podvolují mužům. I to je možná důvod, proč se dnešní muži dají tak lehce vyvést z rovnováhy, Řešením ale není, aby se jim žena v sexu podvolila proti své vůli. To muže neuspokojuje. Jak to zjistí, mají z toho špatný pocit. Příčinu, proč s nimi partnerka nechce spát, hledají v sobě. Měly by se jim tedy ženy poddat s ohledem na mužskou psychiku, i když nepociťují chuť? Podle sexuologů k erotice patří i ochota přizpůsobit se a být k partnerovi milý. To platí, samozřejmě pro obě strany. Ženy by ze sexu neměli dělat nástroj své moci. Neměly by trestat sexuální abstinencí partnera, který neudělal něco, co od něj žena chtěla. Měly by se rozhodnout samy, zda mají či nemají chuť na sex. Jestliže ji nemají, měly by to partnerovi vysvětlit a hledat i určitý kompromis. Stimulace rukou nebo jemné laskání bez vynechání samotného pohlavního styku by mělo stačit. V případě, že žena necítí sebemenší touhu absolutně na nic, neměla by si dělat výčitky svědomí. Smutnému partnerovi může vynahradit pokažený večer i napříště. Překvapit ho nejen dráždivým dárečkem, soukromým striptýzem nebo erotickou masáží. Může za to společnost Významnou rolu hraje samozřejmě i společenský tlak. Všude se dočítáme, jak často by se lidé měli spolu milovat, aby byl vztah považován za dobrý. Tyto normy ale nemají se skutečnou potřebou sexu často nic společného. Někteří muži jen sledují situaci: Jak často se milujeme? Bude to dnes večer? Někteří si o tom vedou i záznamy. Na jedné straně je tu velká sexualizace veřejnosti, na druhé straně je sexu stále méně. V této souvislosti je možné porovnávat všední svět a erotický svět. A tu je hlavní rozdíl mezi přijímáním sexu ze strany mužů a žen. Muži nepotřebují přechod do erotického světa. Chtějí sex, prostě všední sex. Celý den vidí v časopisech a v televizi nahé krasavice, které vyzařují sex a touží po něm. Proto si muži po sledování televizního programu přejí zavítat do tohoto jednoduchého světa a bez velkého šaškování přejít rovnou na věc. Tady však narážejí na problém: ženské vnímání sexu. Mnoho žen má na erotický svět velmi vysoké požadavky. Všechno musí být dokonalé, čisté a krásné... žádné děti v sousedním pokoji, žádná hádka v posledních dvou týdnech. Dají se tyto odlišné světy vůbec spojit? V každodenním životě jsou proti sobě v ideálním případě dva rovnoprávní partneři, kteří svoje přání jasně formulují. V erotickém světě může být právě toto tlumičem veškerých vášní. Není nic horšího než vyjednávačky o sexu nebo dialogy typu: "Jak se ti to líbilo? Jaké to bylo? Jaký jsem byl?? Sexualita musí obsahovat něco divokého a anarchistického. Něco mimo nás, co nejde ovlivňovat nebo se na tom domlouvat. To je ten pravý rozdíl mezi erotickou a všedností. Věčné dilema Dost problematická je i dnešní pozice mužů. Mnozí nevědí, jak se chovat. Na jedné straně je heslem dne pacifikovaný nebo feminizovaný muž, který by měl být romantický a citlivý. Zodpovědný, ochotný pomoci v domácnosti, schopný postarat se o děti a rodinu. Na druhé straně ženy chtějí, aby byl muž mužem. Správným chlapem. Dominantním, autoritativním, který by se zmocnil jejich těla i duše. Je v tom pěkný zmatek. Nikdo neví, co vlastně chce. Někteří muži se na sexu s ženami předem domlouvají. Snaží se získat dopředu jakési povolení nebo záruku, že nebudou odmítnuti. To se ale ženám vůbec nelíbí. Chtějí být sváděné a vědět, že po nich muži touží. Mají jít tedy muži rovnou na věc a riskovat odmítnutí? Asi ano. A rovněž se musí smířit s rizikem, že budou odmítnuti. A co by měly dělat ženy? Ženy by měly umět svoji touhu jasně signalizovat. Mnohé se drží vzadu, mají pocit, že je to neslušné. To by je ale nemělo svazovat. Muže jednoznačně přitahují a vzrušují ženy, které překonaly zábrany. Není to ale nějaký protiklad? Je. Přirozené dilema. Na jedné straně prosazování, na druhé straně hra, inscenace. Důležité je, aby si partneři rozuměli. Potom si dokáží více vyhovět i v těchto záležitostech.