Titulek nemá kupodivu na mysli nějakého divokého milovníka, tedy „zvíře“, ale skutečné zvíře – domácího mazlíčka. Zamysleli jste se někdy nad tím, co si asi vaše kočka či pes myslí, když se milujete? Kalifornské Centrum domácí terapie provedlo na konci roku 2002 exkluzivní výzkum, zaměřený mimo jiné na soužití partnerských dvojic s nejrůznějšími domácími zvířaty. Z výsledků vybíráme několik zajímavých momentů: - plných 65 % respondentů se stydí milovat za přítomnosti psa či kočky a zavírají jim tedy dveře před nosem; - psi i kočky dokážou v 80 % již po necelém roce u samostatně bydlícího muže či ženy rozeznat pravidelného milostného partnera či partnerku. Jejich milostné hrátky svedou sledovat v klidu, či je dokonce přehlížet. Pokud však jejich pán partnera náhle změní, reagují podrážděně až agresivně; - celých 10 % psů i koček dokonce vůbec nestrpí, aby jejich pán provozoval sex s kýmkoli, chápou to jako ohrožení vlastních nároků; - papoušci schopní nápodoby lidské řeči a zvuků až na výjimky (7 %) zásadně nereprodukují zvukový doprovod milostných her, ačkoli jim nedělá obtíž napodobit mužovo chrápání či ženin hysterický pláč. Vědci se domnívají, že lidské milostné zvuky papoušky prostě děsí a odpuzují; - Jako každý výzkum měl i tento své kuriozity. Statistickému průměru se zcela vymykal jeden kalifornský obchodník s počítači, velký sukničkář. Kdykoli si domů přivedl milenku a začal z ní sundávat šaty, posadili se k posteli jeho dvě dogy, mezi sebe vzaly angorskou kočku a po celou dobu nespustily z dvojice oči. Drahý amazonský papoušek v kleci na druhé straně místnosti reagoval prý na všechny hlasitější milostné projevy komentářem „Dobře, dobře – opakovat.“ Výzkumníci už nedodávají, jak se podobná kulisa zamlouvala mužovým partnerkám a zda právě jeho domácí mazlíčci nebyli příčinou, proč byl nucen partnerky tak často střídat…