Doktor Zvíře: Opřu se o čtyři základní body. Ty budiž nohama sesle, na kterou posadím svůj velký, filosfofický, ehm, axióm.

1. Všechny ženy jsou krásné, jen my málo pijeme.
2. Tlustá žena je tak, kterou snáz přeskočíš než obejdeš.
3. Krásná žena je ta, za kterou se roztouženě otočí alespoň jeden muž.
4. I tlustá žena může být krásná.

Ideál ženské krásy se měnil noahoru dolu od velmi kyprých po hubené přes zahalené až skoro úplně nahé.

Začněme od Evy, první ženy. Podle maleb a kreseb, které jsou samozřejmě fikcí, protože Adam neuměl kreslit, byla Eva přinejmenším plnoštíhlá. Předpokládejme, že později výrazně zhubla, když přešla od válení se v trávě k ovocné dietě a později se, již na útěku, živila drobnou zvěří. Adamovi se ale líbila v každéjm tvaru, protože, jářku, byla jediná.

Věstonická Venuše zas byla vyloženě tlustá (tedy soudě podle sošky). Jako by platilo čím tlustší žena, tím blahobytnější muž. Není třeba přílišné představivosti, abychom prohlásili, že Věstonický Venuše byla růžolící.

Na dvoře francouzského krále byly ženy bledé, hubené jako lunt, nacpané v těsných korzetech. On i ten Ludvík, král slunce, vypadal jako dívka.

V současti móda již zalehla vychrtlé modelky chlapeckého typu a oslavuje opět kypré ženy, tedy kypré na určitých místech.

Z toho plyne, že tloušťka a krása nemusejí být nutně v protikladu a nakonec by mohl mít pravdu Ivan Mládek, který řekl: "Nejraději mám velmi tlusté ženy, protože si na jejich těle mohu nahrdnout ňader kolik chci."

Mnoho štěstí přeje Doktor Zvíře.