Nikoli mužný vzhled, ale zvuk křestního jména prý rozhoduje o tom, který z Adamových potomků se bude vyhřívat v přízni žen. K tomuto závěru na základě výzkumu anglických jmen dospěla jazykovědkyně Amy Perforsová z Massachusettského technologického institutu. Zpočátku ji zaujalo, proč je například Bernd atraktivnější než Hugo a něžnější pohlaví se tak rozplývá na nositelem jména Felix, aniž přikládá větší váhu jeho zevnějšku. Po bedlivém zkoumání zjistila, že nezastupitelná role přitom patří samohláskám. Takzvané přední, jako je "e" a "i", totiž vzbuzují libé a příjemné pocity, zatímco zadní, tedy "u" a "a" vyvolávají spíš dojem brutální síly. Teoretické předpoklady si ověřila prostřednictvím internetové stránky, na níž uživatelky elektronické sítě požádala, aby uspořádaly podle stupně přitažlivosti portréty neznámých mužů, jimž zcela náhodně přiřadila libovolná křestní jména. Ukázalo se, že čelní příčky obsadili právě ti, jejichž jména obsahovala přední samohlásky. Na druhé straně ovšem byli nositelé jmen se zadními samohláskami shledáni více sexy. Amy Perforsová soudí, že preference "slabších" jmen signalizuje stálou, takříkajíc podvědomou touhu žen po mužské něze a vstřícnosti, zatímco ta "silná" v nich spíš vzbuzují obavy a pocity nejistoty.