Hypersexualita je nemoc. Dokonce s oficiálním kódem v mezinárodní klasifikaci nemocí - F 52.7. Mezi odborníky se však ví, že devětadevadesát procent mužů či žen, kteří o sobě tvrdí, že jsou hypersexuální, a dokonce se chtějí na hypersexualitu léčit, nemocní ve skutečnosti nejsou. Z úzce medicínského hlediska určitě ne.... Poruchy sexuálního pudu do kteréhokoli extrému považují odborníci shodně za relativně vzácné. Mnohem častější je případ, kdy sex dotyčný využívá jako nástroj řešení psychické či osobní krize. Nadměrnou sexuální aktivitou se podle odborníků vykazují hlavně jedinci nezralí a duševně nevyrovnaní. Sex si podvědomě vybrali coby účinný prostředek ke znovuobnovení ztraceného sebevědomí. Avšak za jakou cenu? Nejčastějším následkem "léčby sexem", za který se označuje hypersexuální promiskuitní chování jedinců obou pohlaví, je tak zvaný efekt vyhoření. Tento termín zavedli před deseti lety mladí američtí psychoanalytici, kteří tvrdí, že se s ním setkávají u tří čtvrtin všech svých pacientů. Zahrnuje pod něj velmi rozšířenou depresi z okolního světa provázenou ztrátou schopnosti komunikace a kontaktu s okolím. "Sex se nabízí jako velmi účinné řešení. I když poněkud krátkodobé a také poměrně drahé," napsal newyorský psychoanalytik Fred Hopkins v své knize Léčba sexem, která se stala ve Spojených státech bestsellerem. Hopkins zde uvádí příklady pacientů, kteří se sex rozhodli využít pro řešení svých pracovních, osobních či dokonce zdravotních problémů. "Léčil jsem například dívku, kterou zneužíval vlastní bratr. V dospělosti pak nedokázala navázat normální vztah, po kterém ovšem podvědomě velmi toužila. Tento mindrák vyvažovala desítkami mužů, s nimiž se vyspala... Anebo studentka medicíny, která nemohla dokončit čtvrtý ročník. Vyřešila to tak, že svedla při zkoušce profesora. Najednou zjistila, že tudy vede cesta. Vyspala se postupně s půlkou profesorského sboru. Fungovalo to! Medicínu dokončila div ne jako premiantka ročníku!" Podle psychologů je na léčbě sexem nebezpečná hlavně skutečnost, že opravdu funguje. Bohužel jen krátkou dobu. Také následky mohou být velmi nepříjemné. "Pomiňme rizika plynoucí z promiskuitního života - pohlavní choroby, AIDS," tvrdí Hopkins. "Mým pacientům nakonec nejvíc vadí ztráta sebeúcty a odsudek okolí. Muži sice promiskuitní ženy vyhledávají, avšak zároveň jimi opovrhují. Neřeknou to ovšem dotyčné do očí, ale o to hůř ji pomluví za zády." Shrnuto a podtrženo: léčba sexem může opravdu fungovat. Avšak jen krátce a za vysokou cenu.