„Když jsem poprvé začala provozovat sex za peníze, byla jsem oslněna penězi. Uvědomila jsem si, že mám cenu, že za mě někdo zaplatí, aby se mnou byl. Zatímco otec mých dětí mi řekl, že jsem bezcenná a velmi ošklivá,“ vzpomíná Muñoz.
S prostitucí začala, když neměla jinou možnost, jak se postarat o svých sedm dětí, z nichž jedno bylo teprve miminko. Její manžel nepracoval a nevydělával žádné peníze. Tehdy bylo Muñoz teprve 22 let a hledala pomoc u jednoho kněze. Ten ji ale odbyl.
Výdělek snadných peněz a velkých sum ji přivedl k tomu, že své tělo prodávala v ulicích mexického hlavního města celé čtyři dekády. Když ale zestárla a zájem o její služby opadl, zamyslela se, co dělají ostatní vysloužilé prostitutky. Prostě ženy jako ona. Také strádají.
Rozhodla se proto zprovoznit domov důchodců pro prostitutky, kde by vysloužilé společnice našly útočiště, klid, pochopení a společnost žen, které si prošly tím samým, co ony. Založit místo, kde by na ně nikdo nekoukal přes prsty a nikdo neměl předsudky.
V roce 2006 nakonec uspěla. Založila přístřešek nazvaný Casa Xochiquetzal podle aztécké bohyně krásy a sexuální energie. Radost Muñoz, když dveřmi přišla první zájemkyně o ubytování, byla nesmírná. Konečně cítila, že udělala něco správného.
Ve svém domově pravidelně pořádá workshopy, výuku, jak o sebe lépe pečovat, či jak se lépe starat o své zdraví. Pravidelné jsou i semináře o vaření, šití nebo líčení. V Casa Xochiquetzal se nikdo necítí špatně, všichni jsou jedna velká rodina.