Ačkoli to neplatí bez výjimek, lidé většinou těmto klíčovým znakům rozumějí a dokáží je rozeznat spolehlivě. Tvrdí to odborníci z University of California Los Angeles (UCLA). Extrakt jejich studie vyšel v zářijovém čísle odborného časopisu Journal of Personality and Social Psychology (Časopis osobnosti a sociální psychologie). "Již víme, že muži a ženy jsou vystavěni rozdílně, odlišně chodí a běžní pozorovatelé tyto informace užívají jako klíčová hlediska při vytváření společenských odhadů. Teď jsme zjistili, že běžní pozorovatelé mohou chůzi a tvar těla užívat k posuzování, zda dotyčný je homosexuál nebo heterosexuál s malou ale zřetelnou mírou spolehlivosti," tvrdí docentka Kerri Johnsonová z UCLA. Johnsonová s kolegy z New Yorku a Texasu měřila boky, pas a ramena u osmi mužů a osmi žen, z čehož polovina vždy byli homosexuálové a polovina heterosexuálové. Dobrovolníci potom pochodovali dvě minuty ve studiu, kde je trojrozměrně snímaly kamery používané ve filmovém průmyslu pro vytváření pohybu animovaných postaviček. Přitom byly měřeny především pohyby boků a ramen jako klíčové pro jednotlivá pohlaví. Na základě těchto měření bylo zjištěno, že homosexuálové mají tendenci mít méně shodný se svým pohlavím tvar těla (u gayů tělo přesýpacích hodin, už lesbiček válcovité tělo) a pohyby (gayové více pohybují boky, lesbičky více rameny) než jejich heterosexuální protějšky. V druhé fázi pokusu pouštěla docentka Johnsonová záběry osob 112 doktorandským studentům. Ti neviděli konkrétní tvář a vizáž jedinců, ale posuzovali podle obrysů těla a animovaného pohybu, zda je dotyčný homosexuál či heterosexuál. Většina z nich přesně dokázala sexuální orientaci na základě těchto klíčových hledisek správně odhadnout. Přesto mnohem přesnější byli při odhadování gayů než lesbiček, kdy jejich přesnost dosahovala 60 procent. Z výzkumu Harvardské univerzity z roku 1999 vyplynulo, že 55 procent studentů je schopno správně určit sexuální orientaci mužů a žen jen na základě jejich sedících portrétů. "Studie jako ta naše poukazuje na otázku, zda má nějaký význam v armádě prosazovat politiku "neptej se, nic neříkej"," tvrdí Johnsonová, podle níž je potřeba zabránit sexuální diskriminaci pečlivěji. Neboť lidé dokáží orientaci odhadnout již pozorováním osoby. Podle politiky "neptej se, nic neříkej" v americké armádě sice homosexuálové mohou vykonávat službu profesionálního vojáka, o jejich orientaci se ale nesmí nikdo dozvědět a nesmí o ní sami mluvit. Pokud je homosexualita prozrazena, jsou ze služeb armády propuštěni.