Bisexualita je podle amerických psychologů vyhraněná sexuální orientace a nikoli jen experimentální či přechodná fáze na cestě k homosexualitě. S těmito závěry přišla Americká asociace psychologů podle níž jsou bisexuální ženy také schopny mít dlouhodobé vztahy. Stereotypní předpoklady, že bisexualita je u žen fází experimentů či přechodné fáze od heterosexuálního chování k homosexuálnímu, prý neplatí. Desetiletý výzkum 80 nehomosexuálních žen ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti roky potvrdil, že sledované osoby měly po celou dobu znaky typické pro přitažlivost oběma pohlavími. Navíc byly schopny udržovat dlouhodobé monogamní vztahy. "Tento výzkum poskytuje první empirické prošetření konkurenčních předpokladů o povaze bisexuality, jednak jako označení pro sexuální identitu a také jako modelu nevýlučné sexuální přitažlivosti a chování," uvedla psycholožka Lisa M. Diamondová z University of Utah. Závěry její studie byly publikovány v lednovém vydání odborného časopisu Developmental Psychology. Diamondová zjistila, že bisexuální ženy a ty, které svou orientaci nevymezovaly, měnily během sledovaného období svou identitu výrazněji než ženy, které se označovaly za lesbičky. Také kolidovaly mezi bisexualitou a nevyhraněností a nesnažily se vymezit jednoznačně, na rozdíl od lesbiček či heterosexuálních žen. Jen 17 procent sledovaných osob se rozhodlo pro heterosexualitu, ale více než polovina zůstala bisexuální či nevyhraněná. Na konci desetiletého období žila většina v monogamním dlouhodobém vztahu delším než rok. Z toho mělo vztah 70 procent lesbiček, 89 procent bisexuálek, 85 procent nevyhraněných žen a 67 procent těch, které se během sledovaného období rozhodlo pro heterosexualitu.