2°C
Spát na hradě hluboko v lesích, navíc v historických pokojích plných prapodivného nábytku a děsivých portrétů je zážitek sám pro sebe. Tady si ale budete připadat víc jako v Transylvánii, než na hranici Rakouska a Maďarska.
Na hradě totiž už od pradávna pořádal své rituály tajemný řád templářů zabývající se černou magií, který si hrad vybudoval k obrazu svému. Najdete tu proto rituální místnost, do které se dříve vstupovalo jen otvorem ve stropě a kterou podle místního průvodce prý stejně jako rytířský sál novodobí templáři využívají několikrát ročně dodnes. Panuje tu podivná energie, po stěnách najdete několik tajemných symbolů a miska vydlabaná do kamene pod otvorem prý nikdy nevyschla.
Potoky krve
Templáři ale nejsou to nejtajemnější, co může ubytovaným přivodit divokou noc. Hrad totiž kromě okultního rytířského řádu vlastnil i bojovník proti Turkům, František Nádasdy. Že vám to nic neříká? Byl to manžel kněžny Alžběty Báthoryové. A ta prý na hradě zoufalá čekala na jeho návraty z bitev a pořádala učiněné sadistické orgie. Jak prý bylo jejím zvykem, koupala se i zde podle historek v krvi mladých služebnic. Tím to ale nekončilo.
Nechávala je i nahé na hradním nádvoří v zimě polívat vodou a dívala se, dokud neumrzly. Měla tu i vlastní železnou panu s bodáky namířenými dovnitř a žlábkem na krev, která se našla v hradní studni a kterou můžete vidět v expozici. Stejně jako kovový pás cudnosti. Daleko největší masakry prý ale Bathoryová způsobila, když se v okolních vesnicích objevil mor. Celé vesnice, nakažené i nenakažené prý nechala preventivně pohřbít zaživa. Pravda, na nemoc už pak nikdo nezemřel.
Mlha a netopýři
Večeři na hradě podávají velmi stylově. Vaří se v černé kuchyni, podle původních templářských receptů a jí se jako ve středověku rukama. Templářská krmě sestává z masa na ohni, vína, chleba a zeleninových závinů. A bavit vás může i zpěvák s loutnou, takže se tu hoduje až do noci.
A právě po setmění se na hradě dějí divy. „Když jsem se šel po večeři nadýchat čerstvého vzduchu a pokochat se výhledem na západ slunce, úplně jsem se vyděsil. Z kostela v nedaleké vesnici se s údery zvonu začala valit lesem do kopce ke hradu mlha a kolem kamenných věží začala kroužit hejna netopýrů,“ popsal redaktor, který na hradě nocoval.
„Po všech těch historkách to na mě bylo moc a přistihl jsem se, jak se v duchu usmiřuji s krvavou kněžnou. Jakmile jsem jí řekl, že vím, že byla obviňována neprávem, ze závisti kvůli majetku, začala mlha ustupovat a obloha se rozzářila zlatým západem,“ zavzpomínal. „Teď zpětně se tomu usmívám, na hradě je největší kolonie netopýrů ve stření Evropě, je jich tu okolo tisíce a večer se prostě krmí. Tehdy to byl ale opravdu klasický záběr jak z hororu,“ říká dnes pobaveně. „Spal jsem jak zabitý,“ dodává.
