5°C
Redakci se podařilo dohledat identitu majitele pašíka s opravdu příhodným jménem „Bobík“. Stotřicetikilový divočák se venčí minimálně dvě hodiny denně, aby se náležitě unavil, jinak prý má tendence ničit domácnost.
V době pořízení fotografie byl Bobíkovi rok a s Kubou bydleli v bytě v Lounech. Nyní se celá rodina zdržuje ve venkovské usedlosti kousek za Prahou, kde má čuník náležité vyžití.
„Bobík byl zachráněn z nepříznivé situace jako dvoutýdenní selátko, a protože se nám nepodařilo sehnat dobré umístění, tak jsme si ho nechali.“ Bobíkovi budou tři roky, spí výhradně v posteli a před polednem většinou do výběhu vůbec nevychází.“
Bobík vyžaduje mnohem více pozornosti než pes, ale podle Jakuba se prasátka dají velmi snadno ochočit. Jsou totiž oproti psům mnohem inteligentnější, ovšem také zatvrzelejší. K chovu je však nutné povolení Krajské veterinární správy.
„Aby bylo prasátko hodné, musí být mimo jiné dobře nakrmené. V případě Bobíka to znamená denně vařit promyšleně ochucené těstoviny se zeleninou, většinou na orientální způsob třeba s kurkumou. Naše prasátko je totiž od začátku velmi vybíravé a hned tak něco nesní. Z pečiva například – kromě sladkého – jí jen čerstvé, teplé toasty. Rohlíky, brambory, neochucené těstoviny případně směsi pro prasata nepřichází vůbec v úvahu! Jako malý vyrostl na lasagních, které ovšem poslední cca rok pro změnu nežere.“
Kuriózní prasečí gurmán je členem „Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti, o.s.“, který funguje zároveň jako útulek pro zachráněná prasátka, která nikdo nechce.
