Původně Josef Šifra pracoval v sedmdesátých letech jako technik ve výpočetním středisku Jednoty a do Čenkovic v Orlických horých jezdil jen s lyžařským týmem Česká Třebová, v oddíle dělal i vlekaře.

Potřeba pomáhat

„Jak ale přibývalo úrazů, bylo potřeba, aby se o zraněné někdo staral. A tak vznikl v roce 1973 okrsek Horské služby v Čenkovicích a během roku jsem se stal z čekatele oficiálním dobrovolníkem. Když jsem po čtyřech letech dostal nabídku stát se profíkem, neváhal jsem.“

Postupně se učil, jak pomáhat lidem v nouzi – a učil se to dosud, protože se během let zásadně změnil charakter zásahů i zranění.

Od kolen dolů

„Dříve lyžař zajel do hlubokého sněhu, noha se mu překroutila a odnesly to kotníky, holenní a lýtkové kosti. Jak se začaly boty zpevňovat a tratě upravovat, takže jsou tvrdší a rychlejší, převládají úrazy od kolen nahoru. Snowboardisté pak mívají zraněná předloktí, ramena i hlavu,“ vypráví legenda českých hor.

Místo hledání

V minulosti spočívala síla Horské služby v počtu členů – při hledání ztracené osoby o úspěchu rozhodovalo množství lidí v terénu. Dnes mají záchranáři díky mobilům šanci získat orientační nebo i přesnou polohu volajícího (viz text vpravo).

Zrádné léto

Léto je na horách klidnější, v posledních letech ale úrazů přibývá – a netýká se to jen cyklistů, jejichž zranění bývají komplikovaná a hodně krvavá.

„Více zasahujeme i u pěších turistů, kteří podcení svou kondici a pak mají třeba problémy se srdcem,“ říká Josef Šifra.

Záchranáři se rovněž museli naučit, jak pomocí stoupacích želez dostat z výšky paraglidisty uvízlé na stromech.

Náčelník

V roce 1995 Josefa Šifru oslovili, zda by se nechtěl přihlásit do konkurzu na náčelníka Orlických hor. Souhlasil, ale měl podmínku: Pokud vyhraje, »jeho« okrsek Čenkovice dosud spadající pod Jeseníky se přesune do Orlických hor. „A tak se i stalo,“ usmívá se sympatický muž.

Energie má tolik, že 62 by mu hádal málokdo, přesto u Horské služby končí. Musí. Kdo totiž dovrší důchodového věku, od horalů automaticky odchází.

Důchod

„Ale i kdybych nemusel, šel bych. Fyzička pomalu upadá. Když máte na záda naložit věci v 63 letech, bolí to daleko víc než v pětačtyřiceti,“ povzdychne si Šifra.

Přestože tvrdí, že žije přítomností a nikdy si nic moc neplánoval, pár představ o budoucím životě má.

„Zkušenosti bych chtěl zúročit v prevenci úrazů, přednáškách. Také se chci víc věnovat rodině, třítýdennímu vnukovi a devítiletému synkovi, starat se o dům, který jsem si v Čenkovicích v roce 1990 dostavěl,“ vypráví.

Nepál a Zéland

Stále má také cestovatelské touhy: „Rád bych se znovu podíval do Nepálu a mým snem je vidět Nový Zéland,“ vypráví odcházející náčelník Horské služby v Orlických horách.