voloda:Bohužel, musím dát za pravdu panu Jaroslavu B.
Vzal jsem si o 18 let mladší ženu, navíc se čtyřmi malými dětmi. Nejenže jsem po celou dobu manželství byl psychicky vydírán, ale občas se stávalo, že mě napadla i fyzicky. Dokonce tak, že si k tomu přivolala i svou, tehdy již osmnáctiletou dceru. Je pravda, že ubránit se jejich násilí nebylo nesnadné. Má fyzická převaha byla víc než zřetelná, jenže byl jsem vychováván a vychován podle zásady "ženu ani květinou neuhodíš". Kdybych někomu řekl, co se u nás za zavřenými dveřmi v bytě či na dvorku děje, asi by mi neuvěřil. Vždyť mě tam napadala i s nožem v ruce. Ostuda.Tak jsem mlčel. Myslím, že jako mnoho dalších mužů.
Jak to dopadlo? Sotva měl její nejmladší syn dvacet, šla za mladším a mě ještě dokonale okradla. Nejhorší na tom je, že za přispění soudu.Kdo uvěří chlapovi, kterého obviňuje pohledná žena? Vždyť se násilí na něm páchané nikdy nedostalo na světlo světa. A tak si taky myslím, že moc důležité je řvát, obviňovat, využívat všech příležitostí k tomu, aby se každé násilí na ženě hodně, hodně zveličilo, jak to dělají feministky.
Když jsem si ji bral, hrála chudinku se čtyřmi malými dětmi, které ubližoval předcházející manžel. Když odešla, vykládala totéž o mně.
Zakončím lidovým rčením: "Pro dobrotu, na žebrotu!"