Po válce Rudolf Vrba v jednom ze svých vystoupení pro média vysvětloval, proč považoval za tak důležité informovat ostatní Židy o skutečném cíli deportací: „Kdyby nacisté zveřejnili, že lidi s dětmi táhnou transportem na potupnou smrt, reakce mohla být velmi překvapivá. V Maďarsku byl v roce 1944 ještě milion Židů. Vždyť každá matka, jejíž dítě je ohroženo, zvedne láhev a praští útočníka po hlavě, i kdyby to měl být její poslední čin. Když bude vědět, že vstupem do vagonu bere dítě na smrt, asi tu láhev zvedne a praští. A když totéž udělá sto tisíc matek, je to sto tisíc rozbitých hlav. A kdyby se nacistické vraždy musely odehrávat nikoli v uzavřeném prostoru Osvětimi, ale na každém nádraží, odkud odváželi oběti, obyvatelstvo by si s tím začalo dělat větší starosti. Řekli by si: „Když tohle dělají dnes se Židy, co budou zítra dělat s námi?“ Kdyby byla židovská krev na všech stanicích a ulicích, tak by zákeřná německá propaganda měla menší šanci. A celý mechanismus Osvětimi by se zpomalil...“
|
INT/Twitter