Utekl z pochodu smrti a dal se k Rusům: Jaký byl konec války hrdiny Becka?

Jeho koncentráčnický příběh je vcelku znám. Jen málokdo tuší, že po svém útěku z pochodu smrti a krátkém zajetí Sověty bojoval po jejich boku až do konce války. „O tom, jaké to bylo bojovat v Rudé armádě, jsem vlastně nikomu nikdy neříkal,“ řekl Nedělnímu Blesku Petr Beck.

O život šlo Petru Beckovi po útěku z pochodu smrti. „Slyšel jsem příchod fronty a vydal se Rusům vstříc. Byl jsem hezky oblečený, jelikož jsem našel šaty v jednom z opuštěných domů. Mysleli si, že jsem Němec. Ukazoval jsem jim koncentráčnické číslo na ruce, ale Osvětim ještě osvobozená nebyla. Naštěstí mě nezastřelili, ale zajali a dali dokonce do nemocnice,“ řekl Beck.

Rusové v nemocnici vyhladovělého Becka nakrmili. „Byl to mastný vývar a nějaké maso. Měl jsem hlad a vše snědl. Bohužel se dostavila několikadenní nevolnost. Byl jsem zvyklý jen na kus tvrdého chleba,“ popsal hrdina.

V úkrytu parašutistů našli krev: Co se dělo v kryptě po smrti Heydricha?

Petr Beck měl svým způsobem i štěstí, jako rodák z pohraničí uměl jen česky a německy. V koncentráku byl v baráku se skupinkou ruských důstojníků. Od nich trochu ruštiny pochytil. Zbytek se musel doučit.

„Dozvěděl jsem, že existuje Svobodova armáda a chtěl jsem do ní narukovat. Bohužel mě k našim vojákům neměli jak dopravit, ani mi nemohli dát doprovod. Jistý poručík Alexandrovov se mě zeptal, zda se nechci pomstít nacistům a bojovat za Sověty. Souhlasil jsem. Bylo mi ale sedmnáct let a podmínkou byla plnoletost. Neměl jsem z koncentráku žádný doklad, a tak jsem se udělal o rok starším,“ řekl Beck.

Beck byl od února 1945 členem speciální jednotky, která prohledávala opuštěné domy, sklepy a hledala ukryté vojáky nepřítele. „Bylo to náročné. Měl jsem strach, i když jsem měl v ruce revolver. Vystřelil bych ale jen po ozbrojeném nepříteli,“ přiznal muž.

Tváře monster z Osvětimi: Byli mezi nimi i Češi!

Klíčové bylo pro Sověty železniční depo v Katovicích, ve kterém se opravovaly vlaky mířící na frontu či z fronty. Právě tam hledali odborníky oboru elektro.

„Zeptali se mě, zda bych tam nešel. Za pár dní jsem už velel celé směně. Když přijel rozbitý vlak, tak se opravoval tak dlouho, dokud nemohl vyrazit zpět na frontu. Bylo to fyzicky náročné, ale daleko bezpečnější než jednotka, ve které jsem byl,“ podotkl Beck.

Chvilku volna po směně v dubnu 1945 využil k návštěvě Červeného kříže. „Zajímalo mě, zda tam nemají svoje zastoupení Češi. Představte si, že měli a zástupcem velitele byl můj otec, profesí lékař. Viděl jsem ho naposledy při pochodu smrti. To setkání se nedá popsat,“ zavzpomínal veterán.

Podívejte se na trailer k filmu Jeden německý život o Goebbelsově sekretářce: