Umírám, zachraňte děti, prosila manželka vánočního vraha: Před 27 lety byl popraven poslední zločinec v Česku

Masakr se odehrál 22. prosince 1986 v Předměřicích nad Labem. Několikrát trestaný recidivista Vladimír Lulek se vracel večer domů. Byl opilý. Za okny jeho bytu už svítil vánoční stromeček. Čekala tam i naštvaná manželka. Co tam předcházelo řádění masového vraha, není jasné. Lulek u soudu předstíral nepříčetnost a u soudu neřekl ani slovo.

Jisté je to, že zmasakroval celou svou rodinu. Nikdo neměl šanci uniknout. Žena se před vzteklým manželem pokusila utéct na chodbu bytovky. Lulek ji doběhl a zasadil 36 ran nožem. Křik přivolal sousedku. Když se skláněla nad umírající ženou, vrah bodl i ji. „Říkala mi: ,Já umírám, zachraňte mi děti!‘ Pak na chodbě zhaslo světlo, její manžel vyšel z bytu, začal ji znovu bodat a vrazil mi kudlu do břicha,“ vzpomínala paní Lenka Burianová, která se štěstím vyvázla živá.

Byl nadprůměrně inteligentní a zavraždil tři lidi: Před 17 lety policisté zatkli lesního vraha Viktora Kalivodu

K místu se pak začali sbíhat další sousedé. Lulek se před nimi zabarikádoval v bytě. Druhým nožem tu postupně ubodal tři děti (†10, †8, †7) z předchozího manželství ženy i společnou dceru, které bylo pouhých 18 měsíců. Potom si žiletkou podřezal zápěstí a krk. Policie ale přišla dřív, než vykrvácel.

Předstíral nepříčetnost

V cele smrti čekal 25 měsíců. Za celou dobu neprojevil lítost. "U soudu předstíral duševní chorobu a během hlavního líčení vůbec nepromluvil. Psychiatři ale vyloučili, že by nebyl duševně zdravý," psaly tehdy noviny. „Nevím, proč jsem tady. O tom, že bych zabil manželku a všechny děti, nic nevím. Nic jsem jim neudělal, jsou doma,“ vypověděl během vyšetřování mordu. Pak až do konce procesu nepromluvil.

Vražedkyně Olga Hepnarová: Moje tři priority

K bestiální vraždě se nakonec přiznal. Před vykonáním trestu napsal dopis rodičům. „U soudu jsem nebyl schopný ani promluvit. Byl jsem uzavřen do sebe výčitkami svědomí. Že mě tak odsoudili po právu, které na to mají, si mohu sám,“ kál se. „Teď nezbývá než čekat, kdy to budu mít za sebou. Bude to pro mě jen vysvobození. Konec trápení a soužení,“ stálo v závěru dopisu. „Přál bych si, abyste na mne vzpomínali v dobrém a odpustili mi, co jsem kdy udělal v životě špatného. Bylo toho na mě moc,“ loučil se s otcem a matkou.

Pietní místo

2. února 1989 přivedli Lulka do suterénu pankrácké věznice. Nasadili mu na krk oprátku, otevřelo se propadlo a byl konec. Na stejném místě, kde kromě zločinců skočily i stovky politických vězňů, je dnes pietní místo. Připomíná státem řízené vraždy z 50. let.