Seriál pravidelně každé úterý zde.

Psal se 10. červenec 1973, 13 hodin, 45 minut, ulice Obránců míru (dnes Milady Horákové). Polojasno, dobré světelné podmínky, suchá vozovka. Za volantem náklaďáku značky Praga sedí 22letá dívka.

Plyn

Dole pod kopcem po její pravé ruce postává na tramvajové zastávce hlouček asi 20 lidí. Předem si tu trasu projela, a tak věděla, že obrubník není příliš vysoký, takže nedostane smyk, až na něj vjede.

Když šlápla na plyn, byl to jen další z řady nutných kroků.

Ten den zemřeli pod jeho koly nákladního vozu Praga na tramvajové zastávce u Strossmayerova náměstí tři lidé, dalších pět podlehlo zraněním při převozu či v nemocnici. Asi deset lidí bylo zraněno.

Při výslechu téhož dne večer Olga Hepnarová vypověděla:

„Mám-li se stručně vyjádřit k mým jasně definovaným konkrétním úmyslům pří této nehodě, odpovídám, že jsem chtěla zavinit smrt více lidí použitím dopravního prostředku."

"Jinak již nemám, co zásadního bych dodala. Pouze bych chtěla říct, že toho, co se dnes tam na ulici stalo, nijak nelituji."

"Neměla jsem v úmyslu zabít tyto konkrétní lidi, bylo mně jedno, o koho půjde. Jednalo se mi především o naplnění principu.“

Škola

Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze jako dcera bankovního úředníka a zubařky.  Škola ji nikdy příliš nebavila a nechtěla do ní chodit.

Po čtvrtém neúspěšném pokusu se školou jí byla lékaři doporučena Dětská psychiatrická léčba v Opařanech. Devítiletku nakonec dokončila.

Během školy zažívala samotu a nespokojenost. Nikdo se s ní nekamarádil, protože "byla divná". Přitom, soudě podle fotografií, byla celkem pohledná.

Priority

Už tehdy si stanovila priority. Na prvním místě figurovala pomsta, na druhé stál útěk od civilizace a na třetí sebevražda.

Ve 13 letech se pokusila o sebevraždu (prášky).

Vyučila se uměleckou knihařkou a šla pracovat do Chebu.

Ve 20 letech se odstěhovala do obce Oleško. Bydlela v zahradní chatce velkou 3×3 metry. Vešly se sem jen naftová kamínka, postel a police. Televizi neměla.

Útěk

Útěk od civilizace: Bod číslo dvě v žebříčku priorit Olgy Hepnarové. Připomeňme, že bod číslo tři byla sebevražda.

V 21 letech se seznámila s Miroslavem D. a začala s ním chodit. Vztah skončil krachem.

Nastala realizace bodu číslo tři: Pomsty. To znamenalo, zasáhnout společnost, která ji tolik ublížila, na co nejcitlivějším místě.

Tedy: Zabít co nejvíc lidí. Napadlo ji, že začne pracovat jako řidička meziměstského autobusu a jednoho dne s ním plným lidí sjede do rokle.

Vůz

Předtím, než najela do skupiny lidí, čekajících na tramvaj, sepsala prohlášení a poslala ho do novin (Lidová demokracie, Svobodné slovo a, což je krutě ironické, Obrana lidu).

Pak si zamluvila nákladní vozidlo, druhý den si ho šla vyzvednout. Sedla za volant a odjela na Letnou, z níž je to s kopce směrem ke Strossmayerovu náměstí.

Je lepší, když je auto dobře rozjeté.

Poprava

Nikdy svého činu nelitovala. Nepomohlo ani odvolání její matky, zubařky. Olga Hepnarová byla popravena 12. března 1975.

Před popravou řekla:

"Musela jsem udělat něco, co by mělo hodnotu, protože přejet jednotlivého chodce, srazit nějakou babičku, toho bych snad ani nebyla schopna."