V čerstvě vzniklém Masarykově Československu byli legionáři vracející se z ruského bojiště vítáni jako hrdinové. Jenže přicházeli z míst, kam se bůh raději nedíval, a mnozí měli na rukou krev: vypalování vesnic při protipartyzánských taženích, bleskové popravy domnělých či skutečných sabotérů, zabíjení kvůli národnosti… Česko-německý spisovatel Tomáš Krystlík – s odvoláním na nejmenované zdroje – legionářům ale připisuje ještě větší zvěrstva!

„V pojednáních ruských historiků se píše také o údajném využití primitivních plynových komor k zabíjení bolševiků Čechoslováky, což byly nádrže v říčních nákladních člunech, kam na dno mezi zajatce vhodili sloučeninu, ze které se uvolňoval chlor,“ píše Krystlík ve své kontroverzní knize Co v českém dějepisu nenajdete.

„Češi měli spadeno na maďarské válečné zajatce, které vyhledávali po okolních vesnicích. Kdo promluvil maďarsky, byl zastřelen,“ doplňuje Krystlík. Stejně krutě legionáři zacházeli s německými zajatci. V Chabarovsku údajně postříleli orchestr složený z českých Němců. Na otázku legionářů, kdo se chce stát Čechem, totiž nikdo neodpověděl...

Pravdou je, že válečným zajatcům z Rakouska-Uherska a Německa, které bolševici posléze naverbovali do Rudé armády, legionáři nedůvěřovali. Po incidentu z Čeljabinsku z května 1918 k tomu měli dobrý důvod. Tamním nádražím tehdy projížděl vlak s německými a maďarskými zajatci. Když Čechoslováci viděli jejich hrozné podmínky, nabídli nepřátelům nějaké potraviny. Místo vděku ale z okna vlaku vyletěl kus železa, který těžce zranil příslušníka legií. Jeho druzi vlak dohnali a pachatele – údajně Maďara – utloukli k smrti.

Dalibor Vácha (37), spisovatel a historik zabývají se československými legiemi, připouští, že naši vojáci uprostřed ruské občanské války žádní svatoušci nebyli. Válečných zločinů se ale dopouštěly obě strany. „Postřílení 700 civilistů v Jenisejsku, 500 lidí v Krasnojarsku, »plynové komory « atd., to jsou výkřiky desítky let staré, dávno i ruskými historiky překonané sovětské propagandy, případně dezinformace,“ řekl Blesku.

Krutosti připouští jeho kolega ze Zlína, Pavel Šrámek. I spekulace o souvislosti mezi plynovými komorami a legionáři prý může mít reálný, byť, zkreslený, základ…

VIDEO: Jak vypadal poválečný Berlín? Unikátní záběry v barvě

Video
délka: 07:04
720p 480p 360p 240p

Video ukazuje zkázu poválečného Berlína v barvě Facebook.com/War History Online

Jak to vidí odborníci?

Historik a spisovatel Dalibor Vácha

„Největším problémem textu Tomáše Krystlíka je vlastně nekritické převzetí tvrzení někdejších sovětských propagandistů spíše než historiků. Existuje zde navíc otázka, která je u jistých ruských hledačů senzací dodnes velkou bolestí – úmyslné nebo neúmyslné připisování hrůzných činů běločechům – tedy Čechoslovákům. Skutečnými pachateli byli však bělogvardějci, bolševici nebo partyzánské oddíly extrémně brutální ruské občanské války...“

Historik a spisovatel Dalibor Vácha

Historik Pavel Šrámek, Státní archiv, Zlín

„Nejprve k údajným vraždám zajatců. Domnívám se, že by to mohlo mít snad reálné jádro v incidentech mezi legionáři a zajatci bývalé rakousko-uherské armády. Nejznámější je ten čeljabinský ze 14. 5. 1918. Dále by to mohlo mít reálné jádro v několika bitvách legionářů s bolševiky, kdy v bolševických řadách bojovali bývalí zajatci rakousko-uherské armády německé a maďarské národnosti, kteří se dali do jejich služeb. Šlo například o bitvu u Lipjag 4. 6. 1918, padlo zde asi 1500 bolševiků. Pokud jde o údajné plynové komory, nikdy jsem o něčem takovém neslyšel ani nečetl. Snad by to mohlo mít reálný základ, ale zkreslený, v tzv. námořní bitvě na jezeře Bajkal. Stalo se to 16. 8. 1918. Legionáři s využitím několika civilních lodí vyzbrojených polními děly chtěli provést výsadek v týlu bolševiků. Narazili na ozbrojenou bolševickou loď, kterou střelbou zapálili, a protože loď byla dřevěná, shořela. I tady na straně bolševiků bojovali Němci a Maďaři.“

Historik Pavel Šrámek, Státní archiv, Zlín

Co byly legie?

Šlo o dobrovolnické vojenské jednotky působící v letech 1914 až 1920 nejen v Rusku, ale i v Itálii a ve Francii. V Rusku jich však působilo zdaleka nejvíc – přes 60 tisíc. Legionáři bojovali nejdříve proti rakousko-uherské armádě a německým vojskům na Ukrajině, poté na straně »Bílé armády« proti rudoarmějcům. Šlo o velice dobře organizované a výborně vyzbrojené jednotky – v Kazani jim padla do rukou výstroj pro celou carskou armádu. Čechoslováci posléze ovládli celou transsibiřskou magistrálu. V jejím okolí čile obchodovali a zboží posílali loděmi z Vladivostoku přes přístav Terst domů. Dokonce k tomuto účelu vlastnili dva zaoceánské parníky Legie I a Legie II. Ruští historici připomínají, že legie vyměnily samozvaného vládce Ruska, admirála Alexandra Vasilijeviče Kolčaka, za možnost odjezdu z Irkutska přes Vladivostok domů. Bolševici Kolčaka, včetně členů jeho vlády, okamžitě popravili.

Fotogalerie
18 fotografií