Dosud se přitom soudilo, že naprostá většina případů ejaculatio praecox neboli předčasného vyvrcholení má podstatu v psychice.

Neuropsychiatr Marcel Waldinger a jeho kolega farmakolog Paddy Janssen z Utrechtské univerzity založili svou studii na případu 89 nizozemských mužů trpících primární předčasnou ejakulací. A závěry publikovali v odborném časopise Sexual Medicine.

Waldinger a Janssen se zabývali pacienty, kteří měli primární předčasnou ejakulaci, tedy vyvrcholili předčasně pokaždé. V jejich mozku je serotonin méně aktivní mezi nervovými zakončeními centra, které řídí ejakulaci. Mimo jiné serotonin souvisí také se sexuální aktivitou a libidem.

Za množství a aktivitu serotoninu zodpovídá gen 5-HTTLPR, který tedy přeneseně řídí i rychlost ejakulace. Gen má dvě alely – L a S. Lidé tedy mohou mít tři kombinace LL, LS a SS. Homozygotní sestava LL působí nejrychlejší ejakulaci. A to téměř dvakrát více než u heterozygotů se sestavou LS a více než dvakrát rychleji než u homozygotů se sestavou SS.

Nizozemští vědci však míní, že ejakulaci řídí ještě další geny.

"Tato teorie je v rozporu s ideou, která byla běžně přijímána po celá léta, že primární forma předčasné ejakulace je řízena psychologicky," uvedl Waldinger.